Šachový svaz České republiky Zemřel Karel Mokrý
Dne 27. května 2026 zemřel ve věku 67 let český šachový velmistr a bývalý reprezentant Karel Mokrý. Český šach v něm ztrácí významnou osobnost, která se nesmazatelně zapsala nejen svými sportovními úspěchy, ale také celoživotní prací pro šachovou komunitu jako znalec šachové literatury a provozovatel známého šachového obchodu.
Karel Mokrý se narodil 7. února 1959 v Prostějově. V roce 1977 vyhrál dorostenecký přebor ČSSR a ve stejném roce obsadil 5. místo na juniorském mistrovství Evropy v Groningenu. Titul mezinárodního velmistra získal v roce 1984. Z jeho mnoha turnajových úspěchů vyčnívá především vítězství v italském Reggio Emilia na přelomu let 1983 a 1984. V silné konkurenci zde předstihl mimo jiné bývalého mistra světa Borise Spasského, Johna Nunna a Iana Rogerse.
Na domácí scéně získal tři stříbrné medaile na mistrovstvích Československa v letech 1982, 1985 a 1989. Vrcholu dosáhl v roce 1995 v Olomouci, kde se stal mistrem České republiky. V letech 1984 až 1996 reprezentoval Československo a později Českou republiku na šesti šachových olympiádách. Mimořádně se mu vydařila olympiáda v Novém Sadu v roce 1990, kde jako náhradník odehrál jedenáct partií bez jediné porážky a ziskem 8,5 bodu výrazně přispěl ke skvělému čtvrtému místu československého družstva. Výrazných úspěchů dosáhl také v extralize družstev, kde získal mistrovské tituly s Lokomotivou Brno v roce 1995 a s týmem A64 MILO Olomouc v roce 1998.
Na konci 90. let začal postupně omezovat svou aktivní hráčskou kariéru. Poslední extraligovou partii odehrál v roce 2002. Stále více energie poté věnoval své šachové prodejně, kterou úspěšně provozoval již od roku 1991. Jeho obchod po dlouhá léta zásoboval jak praktické hráče, tak šachové sběratele. Právě pro ně Karel Mokrý pravidelně pořádal vyhledávané šachové aukce, které se nejprve konaly na eBay a později se přesunuly na specializovaný švédský server LSAK.
Pro šachové historiky a sběratele po sobě zanechal nesmírně cenný odkaz v podobě obsáhlé bibliografie Česká šachová literatura 1806–1945, která vyšla v roce 2006 a následně ve druhém, rozšířeném vydání v roce 2015. Kromě toho je také autorem méně známé německy psané publikace o teorii francouzské obrany s názvem Eröffnungsideen großer Schachmeister – Französisch, která vyšla v roce 1992.
V roce 2023 byl Karel Mokrý uveden do síně slávy Šachového svazu České republiky.
Čest jeho památce.
Se svolením paní Hany Modrové přinášíme archivní rozhovor s Karlem Mokrým z časopisu ŠACHinfo. Rozhovor byl publikován v roce 1995 krátce poté, co v Olomouci získal titul mistra České republiky.
Dovol, abych Ti nejdříve poblahopřál k zisku prvního titulu mistra republiky na přeboru v Olomouci a využil toho k položení první otázky. Myslíš si, že jsi nejsilnější šachista u nás?
Musím přiznat, že rozhodně alespoň svojí váhou jsem opravdu nejsilnější. Nemohu však přesně říci kolik vážím, neboť váhu mám jenom do 120 kilo a do jejího rozsahu jsem se zatím ještě ani zdaleka nedostal. Co se týče vlastního přeboru, tak jsem rád, že se mi to alespoň na stará kolena jednou podařilo.
Když dovolíš, tak se ještě vrátím k tvé »nejsilnější« stránce – váze. Zkoušel jsi držet dietu a jestliže ano, kterou bys čtenářům doporučil?
Dietu bezúspěšně zkouším celý život a poslední, kterou jsem »držel« před třemi měsíci byla podle knížky Lenky Kořínkové. Zpočátku se mi velice líbila, už po pěti dnech jsem se cítil mnohem lépe a věřil, že velice dobře funguje. Pak jsem si pokazil žaludek, žena tvrdila, že od té diety a tři dny jsem se nemohl vůbec pohnout, strašně jsem naříkal a pak jsem diety nechal.
Chystáš se na nějakou další?
Zatím sice žádné zdravotní potíže nepociťuji, ale mám velké plány – přestat kouřit a shodit.
Až nějakou zázračnou hubnoucí metodu objevíš, tak se o ni jistě s našimi čtenáři podělíš, nebo ji alespoň prozraď mně! Ale zpět k tvé druhé silné stránce, o kterou nám jde, k šachu. Byl jsi velký talent, ale domnívám se, že jsi mu zůstal trochu dlužen.
Asi máš pravdu, přiznám se, že píle byla slabá. Nikdy jsem neměl rád domácí přípravu, vždy jen vlastní hru. Nikdy mne nebavilo učit se zahájení a s tímto problémem se potýkám už dvacet let. Za první hodinu partie vymyslím něco, co už je dávno známo a stojí ve všech knihách a pak mi v závěru chybí čas i promrhaná energie.
A co fyzička? Pěstuješ nějaký sport?
Dnes už si zasportuji zcela výjimečně, nebo se na něj dívám v televizi. Dříve to bylo něco jiného, to jsem závodně hrával ping-pong a rekreačně tenis. Rád bych se k tomu vrátil, ale z časových důvodů tomu nevěřím.
Jak sám říkáš, máš rád šachy jako takové, jako hru. Proč tedy hraješ tak málo?
Jsem domácí typ, nelíbí se mi příliš to věčné cestování, když jsem kdysi hrával, strávil jsem 200 dní v roce po turnajích a dost možná mne to již i unavilo. Od té doby, co mám rodinu, jsem doma ještě raději. Navíc od otevření šachové prodejny v Bratislavě, která se po rozdělení republiky přestěhovala do Kostelce na Hané, je času ještě méně. Dříve jsem více hrával, obchod byl na druhém místě, a teď je tomu naopak.
Je v tomto rozhodnutí konec mladistvé nerozvážnosti a hledání jistoty pro budoucnost? Jak se ze sběratele knih, kterým jsi byl, jsi a jistě i budeš, stane jejich řekněme prodejce?
Je to jako se vším, jedno souvisí s druhým. Knihy sbírám dlouhá léta a společně s přírůstky se začaly hromadit i přebytky. Bylo nutné s nimi něco udělat. Tak jsme si zkusili v Bratislavě pronajmout tři pokoje v jednom rodinném domku a základ šachové prodejny byl položen. Svého koníčka, sběratelství, jsem tak trochu povýšil, nebo snad raději spojil se svým zaměstnáním. Baví mne to a do budoucna to opravdu považuji za perspektivnější.
Nyní máš zásilkovou prodejnu v Kostelci na Hané. Jak ti prodejna prosperovala před a po rozdělení republiky, projevilo se to nějak na jejím provozu?
Teprve teď se dostáváme tam, kde jsme byli před rozdělením. Měli jsme již svou klientelu, rozdělením jsme přišli o třetinu zákazníků. Ze Slovenska si plno šachistů stěžuje, že se tam nedá nic koupit, ale od nás se tam nedá nic poslat…
Nechtěl bys někdy svou činnost rozšířit i o přímý prodej?
Velice by se mi to líbilo, nemít otevřeno denně, ale dvakrát až třikrát v týdnu po čtyřech hodinách. To bych považoval za ideální. Mnoho lidí se chce nejdříve podívat, co že si to kupuje. Navíc mnoho zákazníků si nakoupí více věcí, než původně myslelo. Musíme ovšem nejdříve sehnat pro tento účel vhodné prostory, a musí to být ve větším městě, třeba v Prostějově. Takto za námi někdo zdaleka přijede a my nejsme doma. Navíc nám zoufale chybí telefon!…
Jsi přesto spokojen. Jak ti prodejna prosperuje?
Byl bych raději, kdyby šachisté měli více peněz, respektive kdyby více utráceli. Avšak vzhledem k tomu, že dělám, co mne baví, tak jsem spokojen. Koníček se stal zaměstnáním.
V obchodě ti pomáhá tvoje žena, ona též hrála šachy?
Ano, šachy hrála, měla asi III. VT, ale od té doby, co se vdala je přestala hrát. Syn hraje šachy také, ale jenom jako kteroukoliv jinou hru, stejně rád si zahraje dámu, nebo »Člověče nezlob se«. A já se přiznám, že ho k šachu nijak nevedu.
Co svým zákazníkům a našim čtenářům můžeš ze své nabídky doporučit?
Výběr máme poměrně veliký, základní si mohou vždy přečíst v ŠACHinfu. Mimoto pro stálou klientelu vydáváme nabídkový seznam antikvariátu. V Bratislavě jsme ještě měli jednoho zaměstnance, který vytvářel seznam, chyběnku sháněných titulů. Zákazníkům jsme pak jednotlivě napsali, že pro ně máme žádané. Současně tuto službu nezvládáme, ale hodláme se k ní časem vrátit.
Jsi sběratel. Co sbíráš a co máš ze své sbírky nejraději?
Sbírám šachové knihy vydané do roku 1945. Mimoto vidím-li něco zajímavého, třeba starší šachové soupravy, nebo hodiny, neodolám. Co mám nejlepší? Těžko říci. Mám spoustu turnajových knih, ale asi nejraději mám ve své knihovně »První slovenskou šachovou knihu«, která vyšla v roce 1930 a já mám číslovaný výtisk s číslem dvě! Tato kniha existuje asi v osmi různých vydáních, ale já si cením pouze těch číslovaných kusů. Zajímavé je, že původní vazba je ta, co vypadá jako nepůvodní, je modrozelená a dosti škaredá. Pak mám ještě jednu velice zajímavou věc. Jsou to partiáře ze IV. sjezdu ÚJČŠ v Plzni 1911, kde tehdy hrál i Duras, ale pod pseudonymem Ráz. Byl to turnaj, z něhož polovička partií není známa a já až na jednu mám všechny. A to je takový ten zvláštní pocit, který vyvolává sběratelství. Když se těmi věcmi prohrabuji, narazím na partiáře ze sjezdu ÚJČŠ a mohu si říci, že toto mám jenom já. Když by se partie zveřejnily, nebylo by to už ono, nemluvě o tom, že by zcela ztratily na ceně…
Teď zpět k šachové hře. Hraješ raději zavřené turnaje nebo openy?
Jednoznačně mám raději zavřené turnaje. Tam vím s kým budu hrát, kolik asi potřebuji uhrát bodů k udržení ELO, jedna porážka mne nevyřadí z bojů o přední umístění. Pro pořadatele je to ovšem podstatně náročnější.
Připravuješ se na soupeře?
V openech málokdy. Většinou až v posledních kolech. Často v prvních kolech soupeře ani neznám. V zavřených turnajích ovšem bývám trochu pilnější.
A co na přeboru, který jsi vyhrál. Jak se ti hrálo?
Dobře. Spal jsem doma a dojížděl jsem.
Hraje se ti lépe doma, nebo v cizině?
V podstatě se dá říci, že čím blíže k Prostějovu, čili k domovu, tím se mi hraje lépe. Je to tím, že zde mám rodinu, příbuzné, prostě nic mi nechybí…
Hraješ rád za družstva?
Za družstva sice nemám špatné výsledky, snad dokonce i lepší než v jednotlivcích, ale poměrně nerad družstva hraji. Je to dáno ale jenom tím, že prohrát za družstvo je několikanásobně nepříjemnější než sám za sebe. Zejména, když pak utkání skončí 3,5:4,5! Na druhé straně je jednodušší rozhodování, mám-li přijmout, odmítnout, či nabídnout remízu, nebo hrát na výhru. To je věc, kterou rozhodne a sdělí mi kapitán. To je v jednotlivcích složitější.
Dáváš přednost silnému družstvu, nebo raději hraješ v dobré partě?
Dobrá parta, to je na druhé straně důvod, proč mám naopak družstva rád. Když se občas sejdeme a vyjedeme hrát a rozumíme si, je to fajn. Teď když bydlím v Prostějova, sehrál jsem za něj také asi osm partií v divizi, spíš právě z těch sentimentálních důvodů, vždyť jsem tam vyrůstal!
Reprezentuješ rád na olympiádách?
Dá se říci, že ano. Ovšem po zkušenostech z Moskvy, kterou považuji za bezkonkurenčně nejhorší olympiádu v historii, asi jako všichni kdož se jí zúčastnili, mi to trochu vzalo chuť. Mohu pochopit, že organizace může pokulhávat, ale to co bylo v Moskvě už snad horší být nemohlo, zahradní stoličky, strašné šachovnice, hrozné figurky, neskutečné stolky, prostě všechno… Navíc jsem byl ke konci trochu nemocný. Na všechny ostatní olympiády však rád vzpomínám.
Při představě, že příští olympiáda má být v Jerevanu, máš chuť hrát?
V žádném případě! I kdybych byl desetkrát nominován. To by nebyla otázka peněz, ani ničeho jiného, tam bych nejel, protože se tam jet bojím, připadá mi to strašně riskantní.
Hraješ ligu u nás i v zahraničí. Jak by vyznělo tvoje srovnání?
Dnes již raději hraji u nás. V Rakousku, kde hraji za vídeňský Margaretten máme sice velice dobré družstvo, ale přeci jenom je jazyková bariéra, i když německy trochu umím, navíc cestování bývá také velice nepříjemné. Když jsem se rozhodoval za koho budu hrát v Poháru mistrů, zvolil jsem Brno. Sehrál jsem za ně všechny partie, zatímco za Vídeňáky jenom pár. Hrál jsem ještě německou Bundesligu, ale tam asi po letošní sezóně skončím. Pokaždé cestovat přes 900 km, to je také trochu nebezpečné. V pátek se vyjede, sobota a neděle se hraje a pak po partii ihned zpátky. Dosud jsem to jezdil Škodovkou stodvacítkou a ta by mohla vyprávět…
Prý raději sám řídíš. I ty dlouhé »štreky«?
Je to tak. Cítím se bezpečný, jen když jsem sám za volantem. Dá se říci, že v tomto ohledu nedůvěřuji vůbec nikomu.
Říká se o tobě také, že zásadně při jízdě nepoužíváš dálková světla. Co je na tom pravdy?
To všechno vzniklo asi před osmi lety, když jsme s Alešem Pekárkem jeli přes NDR a Švédsko do Gausdalu. Potřebovali jsme chytit v Rostocku trajekt a měli jsme několikahodinovou rezervu. První zdržení bylo na našich hranicích. Na nějaké udání nás prohlíželi skoro dvě hodiny. Měli to však těžké, nic jsme neměli, a to se pak těžko něco hledá. Pak jsme píchli a další půlhodinka byla pryč. Měli jsme v závěru menší časovou tíseň a tak jsme museli na posledních osmdesát kilometrů zrychlit. Uháněli jsme stodvacítkou, přitom nabrali zajíce a já jen tak poznamenal, že zajíc, to nic není, to že se srnkou by to bylo jiná… Nemusel jsem to poznamenávat dvakrát, vlítla nám do cesty a já dodnes nevím, jak jsem to auto balancující mezi krajnicí a příkopem ustál. Pár metrů před námi ležela mrtvá a ani auto nebylo v nejlepším stavu. A pak to bylo jako v pohádce. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se člověk, kterému jsem pak říkal kouzelný dědeček a ten nás zachránil. Nechal nás odtáhnout, vyřídil vše u policajtů, kteří kladli otázky s pomocným kývnutím pro nás typu – měli jste vypnuta dálková světla a kývli, my také, jeli jste jen asi padesátkou a kývli, my také. Pak nás odvezl do servisu, kde je přesvědčil, že auto musí okamžitě opravit, dal nám snídani, pak nás odvedl do pojišťovny, vše vyřídil, vyzvedl opravené auto, dal nám oběd a to vše jen tak, ze zcela nezištných důvodů. Nechali jsme mu tam jen Marllborky a nějaké šilinky, které jsme měli s sebou a vyrazili s jednodenním zpožděním dále. Cestou jsme si zdřímli, abychom byli svěží, a málem nám ujel i další trajekt. Tak jsme nakonec pár hodin před začátkem prvního kola dorazili k partii. A po této zkušenosti se srnkou, jezdím prakticky pouze na potkávací světla…
A co spánek, nemáš s ním problémy po partii, ani při jízdě?
Ne, to mne netrápí. Po partii usnu naprosto bez problémů. Základ je poloha v leže. To usnu okamžitě. Kdysi, když jsem jezdil autobusem do školy, tak jsem uměl spát i »na stojáka«. Spíše jsem na openu v Pardubicích měl problém vstát tak, abych stihl snídani. Probudil jsem se většinou brzy, ale mně se to zdálo příliš brzy, tak jsem si vždy trochu přispal a snídani jsem stíhal jen tak, tak…
Když mluvíš o snídani, jaká jsou tvoje oblíbená jídla?
Nemám to vyhraněné, mám rád více jídel. Ale třeba s chutí jsem si dával na Slovensku brynzové halušky, na ty jsem se těšil a vždy snědl tak tři, čtyři porce… A pak mám rád třeba klasický řízek.
Čím to rád zapíjíš?
Většina se bude divit, ale pivo nepatří mezi mé oblíbené nápoje. Pil jsem hodně limonády a teď jsem přešel na neslazené minerálky…
Pomalu, ale jistě se dostáváme k závěru. Používáš k přípravě počítač?
Zkoušel jsem to několikrát, ještě dříve, ale nenašel jsem k tomu ten patřičný vztah. Kdysi jsem si koupil ChessBasi, jednou update na novou verzi a to bylo také vše.
Nabídni čtenářům nějakou svou partii, která byla pěkná a u nás nezveřejněná!
Snad čtenáře uspokojí moje partie s Nunnem z Reggio Emilia 1983/84. Myslím si, že přestože byla plná chyb, byla velice zajímavá, navíc je z mého, společně s letošním přeborem, nejlepšího turnaje.
Díky za partii i rozhovor. A poslední moje otázka? Nic světoborného určitě nevymyslím, tak nám prosím vyzraď nejbližší plány.
Loni a předloni jsem prakticky nehrál. Letos se to zlepšilo. Čeká mne zavřený turnaj ve Zlíně (během uzávěrky čísla bude vrcholit), pak polo-turnaj, polo-dovolená začátkem září v Itálii a pak v domácím prostředí předskupina Poháru mistrů.
S Karlem Mokrým rozmlouval Břetislav Modr.
Celostátní turnaj žáků v Rýmařově v roce 1973. Karel Mokrý stojí v horní řadě první zleva.
Dorostenecké Mistrovství Československa v Mladé Boleslavi 1975. Karel Mokrý sedmý zleva.
Ze zápasu Československo – NDR do 25 let konaného v Karlových Varech 1975.
Z vítězného Mistrovství Československa dorostenců v Dunajské Stredě 1977.
Zinnowitz 1981. Trojzápas NDR – Polsko – Československo do 26 let.
Zinnowitz 1981. Partie Mokrý – Panczyk a Flis – Vokáč během zápasu ČSSR – Polsko.
Mistrovství ČSSR ve Frenštátě pod Radhoštěm 1982, kde Karel Mokrý získal stříbrnou medaili.
Partie Tischbierek – Mokrý během trojzápasu ČSSR – NDR – Polsko do 26 let v Houštce u Staré Boleslavi v roce 1982.
Karel Mokrý během partie s Eduardem Medunou na Rétiho memoriálu v Trnavě 1984.
Karel Mokrý při losování na pásmovém turnaji v Praze 1985.
Partie Mokrý – Csom na pásmovém turnaje v Praze 1985.
Mistrovství Československa v Praze 1986.
Partie Mokrý – Jansa na Mistrovství Československa v Praze 1986.
Ze zápasu Sovětský svaz – Československo na Šachové olympiádě v Dubaji 1986.
Partie Ceškovskij – Mokrý na 15. ročníku bleskového turnaje Pohár Rudého Práva v Plzni 1987.
Československá výprava na ME družstev v Haifě 1989. Zde na výletě v Jeruzalémě (Knesset Menorah).
Zápas Jugoslávie – Československo na Šachové olympiádě v Novém Sadu 1990, kde Československo obsadilo výborné 4. místo.
Zápas Česko – Slovensko na Šachové olympiádě v Jerevanu 1996.
