Šachový svaz České republiky Zemřel Jiří Ciprian, významná šachová osobnost Karlovarského kraje
V nynějších dnech se vyrovnáváme se smutnou zprávou, že 25. února tohoto roku naše řady opustil Jiří Ciprian (narozen 29.10. 1931). Otec Hany Kubíkové, úspěšné české reprezentantky v praktickém i korespondenčním šachu. Dědeček Aleny Kubíkové, rovněž naší významné šachistky. Nestor šachového oddílu v Ostrově a významná osobnost našeho města.
Dlouholeté působení Jiřího Cipriana, profesí učitele, mělo klíčový význam pro organizaci šachového života v našem regionu. Vedle toho všeho byl také prvotřídním znalcem šachové filatelie a sám shromáždil pozoruhodnou sbírku. Jako šachový hráč vystupoval častěji na korespondenčních kolbištích, zato však značně náruživě. Hrával od časů, kdy korespondenční hráči s nejvyšším zaujetím prověřovali Traxlerův gambit, poslední partie byly ukončeny k roku 2015. Za Československo a později ČR často nastupoval v přátelských mezistátních zápasech. Také v nových časech upřednostňoval poštovní hru.
Tak třeba následující ukázka je z turnaje mistrovské třídy v mistrovství Evropy, odkud se dalo postoupit již do semifinále kontinentálního mistrovství. Například roku 2003 byl velmi blízko postupu z takové skupiny.
Kellner, Peter – Ciprian, Jiří
1974
1.d4 Jf6 2.c4 g6 3.Jc3 d5 4.Jf3 Sg7 5.Sf4 0–0 6.Vc1 dxc4 7.e4 c5 8.dxc5 Da5 9.Jd2 Dxc5 10.Jxc4 Jg4 11.Dd2 e5 12.Sg3 Sh6 13.f4 Jc6 14.Jd5 exf4 15.Sxf4 Sxf4 16.Dxf4 Se6 17.Se2 f5 18.Jc7 Jd4 19.Dd6 Jf3+ 20.gxf3 Df2+ 21.Kd2 Sxc4 22.Vxc4 Vad8 23.Dd5+ Vxd5+ 24.Jxd5 Je5 25.Vc3 fxe4 0–1
Podnikavá a nápaditá hra černého! Nicméně, jak mi pan Ciprian později řekl, ještě důkladnější sáhlodlouhé studium všemožných skrytějších jemností šachové hry ho vlastně nikdy příliš nelákalo. Ostatně se domnívám, že „turnajový život“ by mu ani nevyhovoval. Zato využíval brilantních pedagogických schopností, aby mnohočetným žákům spolehlivě předával zdravé šachové základy.
V roli vysoce kompetentního učitele (na tehdejším 2. stupni ZŠ) jsem já sám pana Cipriana potkával jen krátce, následkem reorganizace ostrovských škol. Zato dlouhé roky jsem docházel do jím vedeného šachového kroužku, kam jsem byl přijat coby šestiletý. Do té doby jsem ze šachu ovládal zhruba řečeno pravidla, šustrmat a Morphyho volnou partii. O něco později mi zprostředkoval přístup i do místního šachového klubu „dospělých“. Jednou týdně kroužek, dvakrát večerní schůzky klubu. V sobotu často žákovská soutěž, ponejvíce týmová, se zájezdy pod dohledem obětavého vedoucího, jenž nezřídka organizoval turnaje mládeže i u nás v Ostrově. A v neděli pak pro změnu partie za klubové družstvo – to býval během školního roku báječný program.
„Prý hraješ zbrkle“, vzpomínám si na jeden rodiči zprostředkovaný dojem vedoucího kroužku. Ačkoliv věděl, že pohodlný místní rámec by se dal postupně překročit, i on ponechával zcela na mé vlastní úvaze, jaký význam by pro mne samotného měly šachy mít. Mé pozdější zkušenosti umožňují náležitě ocenit moudrost takového přístupu. O kolik obtížnější, bez ohledu na vnější úspěch, to mívali ti, kteří se na takovou šachovou cestu vydali hnáni ambicemi druhých! Poslední rok kroužku, žákovský československý přebor, nakonec se věci pustily svou cestou. V pozdějších letech jsem při setkáních partie demonstroval já, nejčastěji vlastní. Snad byl můj učitel přiměřeně spokojen, ačkoliv míval ve zvyku zeskromňovat svou někdejší úlohu. Avšak když jsem svého času uvažoval o úplném zřeknutí se účasti v českém týmu, opustil jsem takové záměry především v důsledku domluv ze strany pana Cipriana.
„Já budu hrát do osmdesáti“, oznamoval s téměř pětadvacetiletým předstihem v klubu během rozhovoru, který jsem tehdy odposlechl. Dodržel slovo zcela přesně, přičemž až do poslední sezóny byl jedním z nejplatnějších hráčů klubové sestavy. Předtím získal v MČR seniorů v Rychnově nad Kněžnou dvakrát (2001, 2003) 1. místo v kategorii od 70-ti let!
I po ukončení aktivního hraní se vždy zajímal o nejnovější šachové zprávy a partie. Mně přitom toleroval neléčitelnou nevědomost v záležitostech šachových razítek. Zůstával pravidelným přispěvatelem do městského periodika. Jednalo se o zajímavé výklady o přírodopisných a vlastivědných pozoruhodnostech v blízkém okolí, doplněné vlastní fotografickou dokumentací. Až poslední neuvěřitelný rok znamenal utlumení toho všeho.
A najednou nezbývá už nic jiného, než abych jménem všech vděčných žáků našemu Panu Učiteli naposledy poděkoval.
mezinárodní velmistr Jiří Štoček
