Záhada Miroslava Soukupa rozluštěna! Po desetiletích známe datum jeho úmrtí i dosud neznámé rodiště

Miroslav Soukup patřil k nejvýznamnějším propagátorům československého problémového šachu první poloviny 20. století. Byl šachovým skladatelem, redaktorem, vydavatelem a bibliografem, jehož zásluhou se dochovala tvorba celé řady českých úlohářů. Přesto jeho vlastní životopis obsahoval překvapivě mnoho bílých míst. Dosud nebylo známé ani jeho rodiště, ani přesné datum úmrtí. Nyní se podařilo obě tyto záhady rozluštit.

Vlevo portrét Miroslava Soukupa z knihy Od Kunětické hory (Praha, 1940, frontispis).
Vpravo digitální rekonstrukce a zvětšení původní předlohy pomocí generativní umělé inteligence (OpenAI, 2026).

Pátrání po zapomenutém datu

Datum jeho narození, 24. října 1903, se objevovalo již ve starších šachových publikacích. Místo narození však známo nebylo a nejistota panovala také kolem jeho úmrtí. V některých pramenech se uváděl rok 1981, jinde datum úmrtí chybělo úplně.

Nepomohlo ani pátrání prostřednictvím evidence obyvatel Ministerstva vnitra. Ministerstvo v říjnu 2025 sdělilo, že požadované údaje nemůže poskytnout.

Existovala však ještě jedna stopa.

Ve své sbírce mám vlastnoručně psanou pohlednici, kterou Miroslav Soukup zaslal 16. srpna 1976 svému šachovému příteli Iljovi Mikanovi. Oznámil mu v ní, že se přestěhoval z pražských Dejvic do Bohnic, a uvedl novou adresu: Hlivická 418, byt č. 31.

Pohlednice ze srpna 1976, v níž Miroslav Soukup informuje svého šachového přítele Ilju Mikana o přestěhování z pražských Dejvic do Bohnic.

Právě tato nenápadná pohlednice nakonec sehrála důležitou roli.

Obrátil jsem se na matriku Úřadu městské části Praha 8, kde se pátrání ochotně ujala matrikářka paní Zuzana Farská. Podařilo se jí dohledat příslušný zápis v knize úmrtí.

Miroslav Soukup zemřel 17. ledna 1984 v Praze 8-Libni, ve věku osmdesáti let. Podle matričního zápisu byl příčinou smrti akutní infarkt myokardu.

Následně jsme prostřednictvím Šachového svazu České republiky získali doslovný výpis z matriční knihy úmrtí a úmrtní list.

Pátrání tak mohlo být úspěšně uzavřeno. A přineslo ještě další překvapení.

Úmrtní list Miroslava Soukupa, vystavený ÚMČ Praha 8 dne 29. října 2026.

Narodil se v Bosně. Proč?

V matričním zápisu je jako Soukupovo rodiště uveden Bosenský Brod, dnešní Brod v Bosně a Hercegovině. Město leží na řece Sávě, na hranici s Chorvatskem. V roce 1903 se Bosna a Hercegovina nacházela pod rakousko-uherskou správou. Tento údaj se v dosavadních známých šachových životopisech Miroslava Soukupa neobjevoval. Matriční zápis přináší také jména jeho rodičů: otce Jindřicha Soukupa a matky Boženy, rozené Novákové. V době úmrtí byl Soukup vdovcem; jeho manželkou byla Marie Soukupová, rozená Čamská. Jako povolání je uvedeno „úředník – důchodce“ a státní občanství československé. Zápis rovněž potvrzuje jeho poslední bydliště v Praze 8-Bohnicích, Hlivická 418. Shoda s adresou uvedenou na pohlednici Iljovi Mikanovi z roku 1976 je dalším jednoznačným důkazem, že se jedná o hledaného šachového skladatele.

Proč se však Soukup narodil právě v Bosně?

Vysvětlení zřejmě souvisí se zaměstnáním jeho otce. V dobovém adresáři Bosnischer Bote z roku 1902 se mezi zaměstnanci poštovního úřadu v Bosenském Brodě objevuje „Heinrich Soukup, Postamts-Praktikant“ (poštovní praktikant). Jméno Heinrich je německou podobou českého jména Jindřich. S největší pravděpodobností tedy jde o Miroslavova otce Jindřicha Soukupa, o němž víme, že pracoval u pošty. Rodina zřejmě pobývala v Bosenském Brodě právě kvůli jeho zaměstnání.

Kdy se Soukupovi přestěhovali do českých zemí, zatím nevíme. Jisté je, že Miroslav později vyrůstal v Pardubicích, kde se také začal věnovat šachu.

Část doslovného matričního výpisu se jmény rodičů a údajem o rodišti.

Strana 145 dobového adresáře Bosnischer Bote z roku 1902. V seznamu zaměstnanců vojenského poštovního úřadu v Bosenském Brodě je uveden „Soukup Heinrich, Postamts-Praktikant“ (Heinrich Soukup, poštovní praktikant). S největší pravděpodobností jde o Jindřicha Soukupa, otce Miroslava Soukupa.

Otec, pardubická Zlatá štika a šachové začátky

O Soukupových šachových začátcích máme cenné svědectví přímo od něj samotného. V roce 1940 vydal v pátém svazku své edice Šachové umění knížku Od Kunětické hory, obsahující výběr vlastních skladeb. Na jejím konci připojil několik stran osobních vzpomínek pod prostým názvem Vzpomínám. Díky nim se můžeme vrátit do Pardubic krátce po první světové válce.

Soukup vzpomíná, jak jako student pardubického gymnázia sledoval svého otce, který hrával šachy se sousedem na zahradě jejich domku. Otec byl podle jeho vyprávění velmi všestranný. Vedle svého zaměstnání poštovního úředníka se věnoval malování, včelaření, fotografování, zahradničení a mnoha řemeslům. Sám vyráběl šachové figurky, vázal knihy a zhotovil dokonce nástěnnou šachovnici, která podle synových vzpomínek budila všeobecný obdiv. Sestrojil také neobvyklé šachové hodiny, které se zastavovaly a spouštěly pomocí speciální posuvné hůlky.

Právě otec Miroslava naučil hrát šachy, přibližně v době, kdy mu bylo šestnáct let. K poznávání královské hry mu posloužila také stará Dufresnova učebnice, kterou jeho otec tehdy znovu vytáhl na světlo.

Kolem roku 1920 stál Jindřich Soukup také u založení pardubického šachového spolku, jehož místem setkávání byla restaurace U Zlaté štiky. Později se zasloužil o vznik Východočeské šachové župy a stal se jejím prvním předsedou.

Miroslav v knize líčí atmosféru tehdejších spolkových večerů, kdy se kolem šachovnic scházeli hráči různého věku i výkonnosti. Pro mladého gymnazistu představovalo šachové prostředí zcela nový svět.

V tomto prostředí se také poprvé blíže seznámil s šachovou skladbou, která se později stala jeho celoživotní vášní.

O Soukupově otci se podařilo nalézt ještě jeden zajímavý dobový záznam. V pořadníku zaměstnanců poštovní správy z roku 1932 je uveden Jindřich Soukup, narozený 5. srpna 1878 v Chrudimi. Podle tohoto dokumentu nastoupil do poštovní služby již 28. července 1898 a v roce 1932 působil jako vrchní poštovní tajemník u úřadu označeného „Pa. 2“, pravděpodobně Pardubice 2. Shoda jména, povolání a místa působení nasvědčuje tomu, že jde o Miroslavova otce.

Strana 8 pořadníku zaměstnanců poštovní správy z roku 1932. V seznamu vrchních poštovních tajemníků je uveden Jindřich Soukup, narozený 5. srpna 1878 v Chrudimi, který nastoupil do poštovní služby 28. července 1898. S největší pravděpodobností jde o otce Miroslava Soukupa.

Jan Havelka a zrození problémisty

V Soukupových vzpomínkách zaujímá zvláštní místo Jan Havelka, který mladého šachistu přivedl ke skládání šachových úloh.

Podle Soukupova líčení se s ním seznámil v létě 1922 v pardubickém šachovém spolku U Zlaté štiky. Havelka tehdy studoval techniku a během prázdnin získával praxi v pardubické továrně Telegrafia. Byl velmi dobrým šachistou, ale Soukupa zaujalo především to, že občas sedával stranou ostatních hráčů, zamyšleně hleděl na šachovnici a přestavoval figurky. Ukázalo se, že se pokoušel dokončit šachovou úlohu, jejíž námět mu poskytl jeho otec v Praze. Mladý Soukup se tak poprvé blíže seznámil s pojmy, jako jsou úvodník či duál, i se základními zásadami šachové skladby, o nichž do té doby téměř nic nevěděl. Havelka mu ochotně vysvětloval principy šachové skladby a Soukup byl tímto novým světem okamžitě uchvácen. Do té doby úlohy v šachových časopisech zpravidla přeskakoval, aby se co nejrychleji dostal k partiím. Nyní však zatoužil vytvořit vlastní skladbu.

Netrvalo dlouho a předložil Havelkovi svůj první pokus o dvojtažku, pečlivě zakreslenou na vlastnoručně zhotoveném diagramu. S napětím sledoval, jak zkušenější přítel jeho úlohu řeší. Ve vzpomínkách z roku 1940 zachytil tehdejší nadšení slovy:

„Pýcha mnou třásla, moje úloha se řeší!“

Havelka skladbu vyřešil, něco pochválil a na jiné nedostatky upozornil. Soukupa však tento první pokus natolik povzbudil, že se rozhodl ve skládání pokračovat. Jeho první publikovaná šachová úloha vyšla již v prosinci 1922 v Časopise československých šachistů. Bylo mu tehdy devatenáct let.

S odstupem téměř dvaceti let vzpomínal Soukup na své skladatelské začátky s překvapivou skromností. Sám sebe označoval za velmi průměrného úloháře, přestože mezitím dosáhl řady úspěchů v domácích i zahraničních skladatelských soutěžích. Za největší přínos šachové skladby však zjevně nepovažoval získaná ocenění, nýbrž přátelství, zajímavá setkání a krásné chvíle, které mu přinesla.

Právě náhodné setkání s Janem Havelkou v pardubické Zlaté štice tak stálo na počátku celoživotní záliby, která později přerostla ve významnou skladatelskou, publicistickou a vydavatelskou činnost.

Pardubice 1923: vítěz studentského turnaje

Miroslav Soukup ovšem nebyl jen šachovým skladatelem. V mládí se věnoval také praktické turnajové hře.

Úspěch zaznamenal na VIII. sjezdu Ústřední jednoty československých šachistů v Pardubicích roku 1923. V rámci sjezdu uspořádal místní šachový klub Valenta studentský turnaj pro deset účastníků, hraný ve dnech 9.–14. srpna. Devatenáctiletý Miroslav Soukup zvítězil se ziskem 8 bodů z 9 partií, bez jediné porážky. Sedm partií vyhrál a ve dvou remizoval. Dobová zpráva v Časopise československých šachistů jej výslovně označuje za mladého problémistu.

Soukup pokračoval v turnajové hře i v dalších letech. Na podzim 1925 se zúčastnil turnaje Šachového klubu Valenta v Pardubicích, v němž získal 4½ bodu a obsadil dělené 5.–7. místo. Výsledek zaznamenal časopis Šachový svět v lednu 1926.

Bohužel se nám z praktické šachové činnosti Miroslava Soukupa dochovalo jen velmi málo partií. Jednou z této hrstky je jeho efektní prohra s dalším šachovým skladatelem Ladislavem Knotkem, sehraná 5. února 1936 v Českém spolku šachovním v Praze. Partii, získanou z Knotkovy pozůstalosti, připomněl a okomentoval v roce 1955 ve své šachové rubrice deníku Svobodné slovo Ladislav Prokeš, významný český šachový mistr, olympijský reprezentant a skladatel šachových studií.

Pohled do hracího sálu hotelu U Zlaté štiky během VIII. sjezdu Ústřední jednoty československých šachistů v Pardubicích roku 1923. V popředí vpravo sedí mladý muž, pravděpodobně devatenáctiletý Miroslav Soukup (identifikace autora článku). Na zadní stěně, vlevo od středu fotografie, je patrná nástěnná šachovnice. Soukup ve svých vzpomínkách uvádí, že jeho otec Jindřich takovou šachovnici vlastnoručně vyrobil. Nelze vyloučit, že právě ona je zachycena na tomto snímku. Originální fotografie ze sbírky autora článku.

Pravděpodobně Miroslav Soukup na šachovém sjezdu v Pardubicích roku 1923. Výřez z originální fotografie, digitálně rekonstruovaný a zvětšený podle původní předlohy pomocí generativní umělé inteligence (OpenAI, 2026).

Tabulka a popisek ke studentskému turnaji v Pardubicích 1923. Uveřejněno v Časopisu československých šachistů, 1923, č. 8–9, s. 121.

Jedna z mála známých dochovaných partií Miroslava Soukupa, kterou sehrál bílými kameny 5. února 1936 v Českém spolku šachovním v Praze proti Ladislavu Knotkovi. Zápis partie, nalezený po Knotkově smrti v jeho pozůstalosti, zveřejnil Ladislav Prokeš roku 1955 ve Svobodném slově.

Miroslav Soukup – student práv

V předchozí kapitole bylo zmíněno Soukupovo vítězství ve studentském turnaji na šachovém sjezdu v Pardubicích roku 1923. Nabízela se proto otázka, kde vlastně mladý šachista studoval. Odpověď se podařilo nalézt až díky nenápadné zkratce JUC., kterou Soukup v polovině dvacátých let používal před svým jménem.

Zkratku JUC. používal Soukup pravidelně ve vydavatelských údajích na titulních stranách i obálkách všech čísel Šachového světa z let 1925–1926, kde byl uváděn jako „JUC. M. Soukup“. Stejné označení najdeme také na jeho osobním dopisním papíře z roku 1925. Zkratka JUC. pochází z latinského juris utriusque candidatus (kandidát obojího práva) a v té době ji používali studenti práv.

Tato stopa nasměrovala pátrání do Archivu Univerzity Karlovy. V jeho digitalizovaných fondech se podařilo dohledat dokumenty potvrzující, že Miroslav Soukup zahájil v zimním semestru 1923/1924 studium práv na české Univerzitě Karlově v Praze.

Dochovaly se rovněž protokoly o jeho třech státních zkouškách. Historickoprávní zkoušku konal 3. února 1925, judiciální 23. června 1928 a státovědeckou 20. dubna 1929.

Dochované dokumenty tak přinesly dosud neznámé údaje o Soukupově vzdělání a potvrdily, že v roce 1929 úspěšně dokončil studium práv na Univerzitě Karlově. Titul doktora práv (JUDr.) však s největší pravděpodobností nezískal. Na rozdíl od současnosti, kdy absolventi právnických fakult získávají titul Mgr., v době Soukupových studií samotné složení státních zkoušek k získání akademického titulu nestačilo. Tomuto závěru nasvědčuje také poštovní pořadník z roku 1932, v němž je Soukup uveden bez titulu JUDr., přestože u některých jiných zaměstnanců jej dokument uvádí. Stejně tak jej bez tohoto titulu zmiňuje historik Jan Kramář ve své studii o dějinách Poštovního muzea. Ani v dosud prověřených univerzitních záznamech se nepodařilo nalézt doklad o Soukupově promoci na doktora práv.

Protokol o historickoprávní státní zkoušce Miroslava Soukupa na Univerzitě Karlově v Praze ze dne 3. února 1925. Zajímavou náhodou je, že předsedou zkušební komise byl prof. JUDr. Josef Vančura (1870–1930), tehdejší děkan Právnické fakulty a pozdější rektor Univerzity Karlovy (1926–1927), dlouholetý člen Českého spolku šachovního a šachový skladatel. Jeho stejnojmenný syn Josef Vančura (1898–1921) byl známým skladatelem šachových studií a autorem slavné Vančurovy pozice z teorie věžových koncovek. Zdroj: Archiv Univerzity Karlovy.

Šachový svět: mladý vydavatel z Pardubic

Již ve svých jednadvaceti letech stál společně s Jiřím Bažantem u vzniku časopisu Šachový svět. Jak sám později zaznamenal ve svém Soupisu československého šachového písemnictví z roku 1947, nejprve vyšlo v roce 1925 jediné hektografované dvojčíslo o šestnácti stranách. Následovala tištěná podoba časopisu, jejíž první číslo vyšlo 25. srpna 1925 v Pardubicích. V prvním ročníku vycházel Šachový svět jako čtrnáctideník, v roce 1926 se změnil na měsíčník. Celkem vyšlo devět čísel prvního a tři čísla druhého ročníku, z nichž některá vyšla jako dvojčísla. Soukup byl po celou dobu odpovědným redaktorem. V roce 1925 figuroval také jako majitel, vydavatel a nakladatel. Obsah časopisu byl na svou dobu pestrý: šachové zprávy, teoretické články, komentované partie, úlohy a další příspěvky. Za dobu existence se v něm objevilo 59 partií a 95 průběžně číslovaných šachových úloh.

Soukupova redakční činnost se neomezovala pouze na vlastní časopis. V říjnu 1925 oznámil Šachový svět vznik nové šachové rubriky pardubických Šťastných novin, kterou Soukup společně s Jiřím Bažantem redigoval.

Stejně jako řada jiných dobových časopisů byl i Šachový svět závislý na dostatečném počtu předplatitelů. Již v září 1925 redakce uváděla, že pro pokrytí nákladů potřebuje přibližně 340 abonentů. Od ledna 1926 se vydavatelem stalo „Vydavatelské družstvo“. Vyšla však pouze tři čísla. Na jejich obálkách redakce naléhavě vyzývala čtenáře k placení předplatného a získávání nových odběratelů. Dokonce uváděla: „Získá-li nám každých 10 abonentů jednoho nového, jsme ve vydávání zcela zabezpečeni.“ V posledním čísle, označeném březnem 1926, redakce ještě oznamovala termíny vydání dalších čísel až do září, současně však žádala o zaplacení dlužného předplatného, které někteří čtenáři nezaplatili ani za druhé pololetí roku 1925. Soukup byl v té době stále studentem práv a je pravděpodobné, že si nemohl dovolit případné ztráty dlouhodobě hradit z vlastních prostředků. Všechny uvedené okolnosti nasvědčují tomu, že právě finanční potíže byly hlavní příčinou zániku Šachového světa.

Šachový svět dnes patří k mimořádně vzácným titulům československé šachové periodické literatury a na trhu se objevuje jen zcela výjimečně.

Obálka dvojčísla 6–7 časopisu Šachový svět z 25. listopadu 1925, jehož vydavatelem a redaktorem byl Miroslav Soukup.

Naléhavá výzva k placení předplatného a získávání nových odběratelů, otištěná na obálkách posledních tří čísel Šachového světa z roku 1926. Dokládá finanční obtíže, které pravděpodobně vedly k zániku časopisu.

Vzácně dochovaný vlastnoruční dopis Miroslava Soukupa zaslaný Miroslavu Havlovi (Košťálovi) 5. srpna 1925. Soukup v něm žádá o zapůjčení rukopisu Havlovy přednášky „O úlohové skladbě“, přednesené na šachovém sjezdu v Pardubicích roku 1923, a zve jej ke spolupráci na připravovaném časopisu Šachový svět. Havel jeho žádosti vyhověl a přednáška začala vycházet již v zářijovém čísle časopisu. Na dopisním papíře je uvedena Soukupova tehdejší adresa „Pardubice, Vilová 409“, která zároveň sloužila jako sídlo redakce a administrace Šachového světa. Označení „Vilová“ patrně odkazuje na pardubickou Vilovou čtvrť. Je možné, že jde o dnešní dům na adrese Wintrova I 409. Originál ze sbírky autora článku.

Z Pardubic do Prahy: úředník a šachový publicista

Po dokončení právnického studia nastoupil Soukup do poštovní služby. V pořadníku zaměstnanců poštovní správy z roku 1932 jej nacházíme mezi čekateli na místa poštovních koncipistů. Jako počátek jeho služební doby je zde uveden 1. červen 1929, tedy přesně šest týdnů po složení poslední státní zkoušky. Záznam zároveň potvrzuje jeho datum narození 24. října 1903 a rodiště Bosenský Brod.

O další etapě Soukupova pracovního života se dozvídáme z jeho knížky Vzpomínka na Bedřicha Bosche z roku 1940. V jejím úvodu vzpomíná, že byl na jaře 1934 přeložen z Pardubic do Prahy, kde nastoupil na ministerstvo pošt.

Na dejvickém pracovišti se setkal s Bedřichem Boschem, šachovým skladatelem a odborným radou, jehož kancelář sousedila s jeho vlastní. Oba muže spojoval zájem o šachové úlohy. Soukup později s vřelostí vzpomínal na jejich rozhovory i na Boschovu osobnost, kterou si velmi oblíbil. Jejich setkávání však netrvalo dlouho. Bosch již v listopadu 1934 zemřel. Soukupova vzpomínková knížka obsahovala vedle osobního ohlédnutí také krátký životopis a dvacet vybraných trojtažek.

Vedle svého zaměstnání se Soukup nadále věnoval také šachové publicistice. Ve 30. a 40. letech vedl nebo spoluvytvářel šachové rubriky několika periodik. V letech 1933–1934 působil v šachové rubrice agrárního deníku Venkov, v letech 1934–1938 redigoval úlohovou část Československého šachu, roku 1938 přispíval do časopisu Groš a od září 1940 do května 1945 vedl šachovou rubriku Týdne rozhlasu. Rubrika Týdne rozhlasu byla věnována hlavně problémovému šachu. Během necelých pěti let v ní vyšlo více než čtyři sta číslovaných skladeb. Po skončení války pokračovala pod Soukupovým vedením v časopise Náš rozhlas. Touto soustavnou redaktorskou činností Soukup přibližoval šachovou skladbu širokému okruhu čtenářů.

Strana pořadníku zaměstnanců poštovní správy z roku 1932. Ve spodní části je mezi čekateli na místa poštovních koncipistů uveden Miroslav Soukup, narozený 24. října 1903 v Bosenském Brodě. Jako počátek jeho služební doby je zaznamenán 1. červen 1929.

Šachové umění: česká vánoční edice

Nejvýznamnější kapitolu Soukupovy vydavatelské činnosti představuje bezpochyby edice Šachové umění. První svazek vyšel v prosinci 1936, poslední roku 1947. Během jedenácti let vzniklo celkem sedmnáct knih a brožur. Inspirací byla nepochybně slavná vánoční edice amerického šachového mecenáše Alaina Campbella Whitea, známá jako Christmas Series. Soukup ji dobře znal již dlouho před založením vlastní edice. V prosincovém čísle Šachového světa z roku 1925, který redigoval, vyšel rozsáhlejší článek věnovaný Whiteově osobnosti a jeho vánočním šachovým publikacím. O jedenáct let později se Soukup rozhodl vytvořit obdobnou českou edici, jejímž prostřednictvím chtěl uchovávat tvorbu domácích šachových skladatelů.

Třináct ze sedmnácti svazků patřilo k limitovaným vydáním. Některé tituly vyšly pouze v padesáti nebo šedesáti exemplářích, nejvyšší náklady limitovaných vydání dosahovaly dvou set výtisků. Část knih byla určena výhradně jako dar Soukupovým přátelům, jiné byly také nabízeny k prodeji. Knihy měly většinou charakteristickou modrou vazbu. Na předních deskách se objevoval emblém šachového střelce stylizovaného do podoby lukostřelce, který se stal poznávacím znamením celé edice. Limitované svazky jsou velmi vzácné a vyhledávané mezi sběrateli šachové literatury.

Edici zahájil roku 1936 knížkou Miroslava Havla České granáty v miniatuře, obsahující padesát úloh jednoho z předních představitelů české školy úlohové. V dalších svazcích představil tvorbu Čeňka Kainera, Jana Hliněného, Bedřicha Bosche, Josefa Drnka, Josefa Cumpeho, Jana Vašty, Ladislava Vetešníka, Františka Skalíka a Emila Převorovského.

Zvláštní postavení v edici zaujímá její pátý svazek, Od Kunětické hory z roku 1940. Jde o jediný samostatný knižní výběr Soukupových vlastních skladeb. Publikace obsahuje 66 skladeb, přestože jsou očíslovány pouze od 1 do 64. Číslo 61 totiž zahrnuje tři samostatné skladby označené A, B a C. Zastoupeny jsou především trojtažky a samomaty, ale také studie a úlohy s delším zadáním. Každá skladba je opatřena diagramem, údajem o prvním uveřejnění a řešením. Knížka vyšla v pouhých padesáti číslovaných, neprodejných exemplářích, které Soukup rozesílal svým přátelům jako vánoční dar. Vedle šachových skladeb obsahuje na začátku autorův portrét a v závěru autobiografické vzpomínky Vzpomínám.

Zvláštní pozornost zaslouží druhý díl Havlových Českých granátů z roku 1943. Rozsáhlá publikace obsahovala 500 chronologicky uspořádaných Havlových skladeb z let 1923–1942, očíslovaných od 501 do 1000, aby navazovaly na první díl, vydaný roku 1923 ve Whiteově vánoční edici. Na konci knihy byly navíc otištěny čtyři opravené úlohy ze staršího souboru a 21 Havlových šachových studií.

Z dalších titulů stojí za zmínku knížka Věrný Čech z roku 1943, věnovaná Josefu Cumpemu. Vyšla v pouhých šedesáti číslovaných exemplářích a dnes je známo, že existují dvě varianty tohoto vydání. Liší se úlohou číslo 25 a doprovodnou poznámkou. Jedna varianta zřejmě vznikla v patnácti, druhá ve čtyřiceti pěti exemplářích. Jde o bibliografickou zvláštnost, která je zajímavá nejen pro sběratele, ale i pro šachové bibliografy.

Za pozornost stojí také Památník Emila Převorovského z roku 1946, věnovaný nadanému skladateli, který zemřel již ve dvaadvaceti letech. Kniha obsahuje sedmnáct úloh a osm studií. Právě u tohoto šestnáctého svazku došlo ke změně názvu edice. Původní označení Šachové umění nahradil název Vánoční edice M. S., pod nímž vyšel také sedmnáctý a poslední svazek v roce 1947.

Soukup se však ve své edici nezaměřoval pouze na vydávání sbírek šachových skladeb. Připravil také několik vlastních příruček určených širšímu okruhu čtenářů.

První z nich, Jak rozuměti šachovým úlohám z roku 1938, seznamovala zájemce se základními principy řešení a tvorby šachových problémů. Následovala učebnice Šach z roku 1943, určená začátečníkům v praktické hře. Nejobsáhlejší prací tohoto druhu se stala publikace Šachista úlohář. O podstatě, tvorbě a řešení šachových úloh a studií, vydaná roku 1944. Na více než stovce stran představila jednotlivé druhy úloh, skladatelská témata, základní principy kompozice i stručný historický přehled šachového úlohářství. Text doprovázelo 88 příkladů. Kniha byla užitečná především začínajícím šachovým skladatelům, kterým srozumitelnou a přístupnou formou otevírala cestu do světa problémového šachu.

Osobitým detailem Soukupovy edice byly malé kartičky s vánočním či novoročním přáním. Soukup je přikládal k některým exemplářům svých limitovaných knih, které posílal přátelům. Dochovaly se různé varianty: od jednoduchých tištěných přání až po vlastnoručně podepsané kartičky s vánočními motivy. Tyto drobné tisky představují osobní doklad jeho vztahů s dalšími šachovými skladateli a sběrateli.

Edice Šachové umění tak nejen uchovávala stovky skladeb původně rozptýlených v časopisech a novinových rubrikách a připomínala jejich autory, ale také pomáhala novým zájemcům proniknout do světa šachové skladby. Limitované náklady, pečlivá knižní úprava i osobní vánoční přání zároveň ukazují, že Soukup přistupoval k vydávání knih nejen jako k prostředku uchovávání šachové tvorby, ale také jako k osobnímu poslání a způsobu, jak udržovat přátelské vztahy mezi šachovými skladateli.

Charakteristická modrá vazba limitovaných knih edice Šachové umění s motivem šachového střelce stylizovaného do podoby lukostřelce.

Dvě varianty vánočních přání Miroslava Soukupa, která přikládal k některým exemplářům svých limitovaných knih zasílaných přátelům. Originály ze sbírky autora článku.

Soupis československého šachového písemnictví

Edici Šachové umění uzavřel Soukup roku 1947 Soupisem československého šachového písemnictví, který se od předchozích svazků výrazně lišil. Nešlo o sbírku šachových skladeb ani o učebnici, ale o první samostatně vydanou bibliografii československé šachové literatury. Starší soupisy totiž vycházely pouze jako součást jiných publikací a byly podstatně stručnější.

Soukup byl totiž také sběratelem šachových knih. Během let vybudoval rozsáhlou soukromou knihovnu, jejíž československá část patřila k nejúplnějším sbírkám své doby. Právě tato sbírka se stala základem jeho bibliografie. Publikace nesla také francouzský název Bibliographie de la littérature tchécoslovaque sur les échecs. Dnes je nejvzácnější z nelimitovaných svazků edice Šachové umění. Pravděpodobně vyšla v nižším nákladu než ostatní nelimitované publikace této edice.

Na necelých dvaceti stranách Soukup shromáždil bibliografické údaje o československé šachové literatuře vydané do 31. srpna 1947. Soupis rozdělil do tří částí: časopisy, knihy a brožury a varia. Zaznamenal v něm 17 číslovaných časopiseckých titulů a 123 základních knižních položek, doplněných o čtyři další vydání označená písmeny. Oddíl Varia zahrnoval mimo jiné šachové rubriky, příležitostné tisky, spolkové dokumenty a rukopisy.

Soukup v úvodu výslovně uvádí, že soupis je zároveň katalogem československé části jeho vlastní knihovny. Z uvedených číslovaných položek mu podle jeho slov chybělo pouhých šest, které doufal časem získat. Tento údaj nejlépe dokládá, jak rozsáhlou a pečlivě budovanou sbírku vlastnil. Její bohatství ocenil také významný nizozemský šachový sběratel a bibliograf Meindert Niemeijer, který ke knize napsal předmluvu. Vyzdvihl především zastoupení české šachové literatury v Soukupově knihovně a přínos vydaného katalogu pro ostatní sběratele.

Soukupův soupis nebyl zcela úplný a pozdější badatelé řadu údajů doplnili či opravili. Přesto představoval důležitý základ pro další bibliografické bádání. Na tuto práci později navázal také Karel Mokrý svou rozsáhlou komentovanou bibliografií Česká šachová literatura 1806–1945.

Obálka Soupisu československého šachového písemnictví Miroslava Soukupa z roku 1947, první samostatně vydané bibliografie československé šachové literatury. Publikace vyšla jako sedmnáctý a poslední svazek jeho knižní edice, která v závěru nesla název Vánoční edice M. S.

Ex Tenebris: Soukup jako vydavatel krásné literatury

Méně známá je Soukupova činnost mimo šachovou literaturu.

V prosinci 1940 zahájil samostatnou bibliofilskou edici Ex Tenebris. Jejím prvním svazkem se stala publikace Josefa Jaroslava Langera Smutné lásky hrany: České krakováčky. Soukup knihu upravil, napsal k ní úvod a vlastním nákladem ji vydal. Vzniklo pouze sto číslovaných exemplářů. Tisk provedl pražský tiskař A. Lapáček na papíru Pannekoek písmem Empiriana.

Soukup se podílel také na vzniku bibliofilského tisku Vincenta van Gogha Čtyři dopisy, vydaného v pouhých 30 číslovaných exemplářích. Podle dochovaných bibliografických údajů jej sám vytiskl; součástí publikace byl také dřevoryt Jaromíra Wíša podle Van Goghova autoportrétu.

Soukup tedy nebyl jen šachovým vydavatelem, ale člověkem se širšími kulturními zájmy a výrazným smyslem pro knižní estetiku.

Tiráž bibliofilského vydání Čtyř dopisů Vincenta van Gogha, které vytiskl Miroslav Soukup v pouhých 30 číslovaných exemplářích. Na snímku výtisk č. 26. Fotografie z aukčního archivu Aukra.

Po válce: organizátor československého problémového šachu

Po skončení druhé světové války se Miroslav Soukup podílel na založení Sdružení šachových skladatelů a řešitelů, které mělo sjednotit československé problémové šachisty v samostatné organizaci.

V srpnu a září 1945 pracoval jako jednatel šestičlenného přípravného výboru Sdružení šachových skladatelů a řešitelů, jehož předsedou byl Miroslav Havel. Dalšími členy byli Václav Císař, František Dedrle, Jaroslav Genttner a Ladislav Prokeš.

Ustavující valná schůze se konala 20. října 1945 v místnostech šachového klubu Dobruský v pražské kavárně Adria. Z celkových 114 přihlášených členů se jí zúčastnilo 42 šachových skladatelů a řešitelů. Předsedou nového sdružení byl zvolen Miroslav Havel, jednatelem zůstal Miroslav Soukup. K 8. lednu 1946 mělo sdružení již 118 členů, z toho 49 skladatelů.

Sdružení vydávalo organizační oběžníky, které přinášely zprávy o jeho činnosti, adresy členů či nabídky šachové literatury. V letech 1945–1946 jsou doložena čtyři čísla těchto oběžníků.

Roku 1946 zahájilo sdružení také vydávání odborného sborníku Šachové umění, odlišného od Soukupovy stejnojmenné knižní edice. Ministerstvo informací však jeho tisk nepovolilo kvůli přetrvávajícím potížím v papírenském a polygrafickém průmyslu. Sborník proto vycházel pouze v rozmnožované podobě, v nákladu 200 výtisků, jak později připomněl Ilja Mikan v lednovém čísle Šachového umění z roku 1969. Objednávky vyřizoval osobně Miroslav Soukup. Ještě během roku 1946 zahájil Soukup jednání s redakcí Československého šachu o spojení jeho problémové části se sborníkem sdružení. Výsledkem bylo, že od roku 1947 vycházelo Šachové umění jako samostatná čtyřstránková měsíční příloha Československého šachu. V redakci působili Miroslav Havel, Ilja Mikan a Ladislav Prokeš. V této podobě příloha vycházela až do konce roku 1951.

Soukup tak sehrál důležitou roli nejen jako skladatel a vydavatel, ale také jako organizátor poválečného československého problémového šachu.

Obálka prvního čísla odborného sborníku Šachové umění z roku 1946, vydávaného Sdružením šachových skladatelů a řešitelů. Kvůli tehdejším omezením tisku vycházel pouze v rozmnožované podobě, v nákladu pouhých 200 výtisků.

Život po roce 1948: úřední kariéra, záliby a vzpomínky

Po roce 1948 se Soukupova pravidelná šachová a vydavatelská činnost výrazně omezila. Příčiny tohoto ústupu nejsou zcela jasné, svou roli však mohly sehrát politické změny po únoru 1948.

V zaměstnání však Soukup nadále zastával odpovědné funkce. Historik Jan Kramář ve své studii Poštovní muzeum a jeho sbírkotvorná činnost v letech 1939–1970 uvádí, že v 50. letech působil jako vrchní odborový rada a vedoucí poštovního odboru P ministerstva pošt, od roku 1954 ministerstva spojů. Do působnosti tohoto odboru spadala také péče o sbírky Poštovního muzea. Soukup tak i po roce 1948 pokračoval ve své úřednické kariéře a zastával poměrně vysoké postavení.

Vedle zaměstnání se nadále věnoval svým četným zálibám a zcela nepřerušil ani kontakty s šachovým prostředím. Svědčí o tom vzpomínka Jaroslava Karla z března 2009. Karel v ní popisuje osobní návštěvu Miroslava Soukupa v Praze-Dejvicích v době, kdy se hledal vhodný nástupce pro vedení sekce kompozičního šachu. Soukup tehdy bydlel v nízkém řadovém domku se zahrádkou v dejvické Úřednické kolonii nedaleko Vítězného náměstí. Návštěvu přijal přátelsky, avšak návrh na návrat do vedení problémového šachu odmítl. Během rozhovoru se oba dostali také k jeho dalším zájmům.

Astronomie, staré hodiny a další záliby

Podle Karlových vzpomínek se Soukup již v mládí intenzivně věnoval astronomii a měl dokonce vlastnit největší amatérský hvězdářský dalekohled v tehdejší republice.

Karel připomíná také Soukupův zájem o filatelii a sbírání starožitných hodin. Zvláštní místo mezi jeho zálibami zaujímala knihařina a tiskařství, které dokázal využít při vlastní vydavatelské činnosti. Soukup si pořídil ruční tiskárnu a naučil se ji obsluhovat. Práce s ní vyžadovala značnou trpělivost, technickou zručnost i znalost typografie. Podle Karlova svědectví měl Soukup svou tiskárnu po únoru 1948 zničit z obav před možnými represemi komunistického režimu.

Máte doma kočku? Překvapivá kniha Miroslava Soukupa

V roce 1969 vydal Miroslav Soukup ve Státním zemědělském nakladatelství v edici Moje záliby populárně-naučnou publikaci Máte doma kočku?

Zatímco jeho šachové knížky vycházely většinou v nákladech několika desítek či stovek exemplářů, tato příručka o chovu koček byla vydána v obřím nákladu 60 000 výtisků.

Osobní svědectví o této stránce Soukupova života přinesla Václavu Kotěšovcovi Ing. Jarmila Pánková, která jej znala již z dětství. Paní Pánková vzpomínala, že jako dítě měla kočku a se Soukupem, který byl přibližně ve věku jejího dědečka, se přátelila právě díky společnému zájmu o tato zvířata. Když se vyskytl nějaký problém s jejich chovem, chodili si k němu pro radu. Soukupovu knihu si velmi pochvalovala a oceňovala především její kultivovanost. Ještě výstižnější je však její vzpomínka na samotného autora:

„Byl z těch, kteří ví a znají tolik, že se nepotřebují chlubit ani vyvyšovat nad druhé.“

Tato slova možná vystihují Soukupovu povahu lépe než dlouhý výčet jeho šachových a vydavatelských úspěchů.

Obálka knihy Miroslava Soukupa „Máte doma kočku?“, Státní zemědělské nakladatelství, 1969.

Návrat k šachové skladbě v 70. letech

Přestože se Soukup po roce 1948 z pravidelného šachového života téměř vytratil, na svou někdejší vášeň zcela nezanevřel. Václavu Kotěšovcovi se podařilo dohledat několik jeho skladeb z počátku 70. let, které dokazují, že se ke kompozičnímu šachu skutečně vrátil.

Největšího úspěchu dosáhl v soutěži šachové hlídky Svobodného slova za období 1972–1973, v níž získal první cenu. Soutěž rozhodoval Josef Fritz a oceněná Soukupova skladba byla následně reprodukována v příloze Československého šachu Šachové umění č. 12/1973, pod číslem 3752, na stranách 45–46. Dobový komentář upozornil na mimořádnou originalitu skladby, která svou odvážnou koncepcí připomínala spíše dílo mladého experimentujícího autora než tehdy již téměř sedmdesátiletého nestora československého problémového šachu.

Ve stejné soutěži získala další Soukupova úloha první čestné uznání.

Jiná jeho pětitažka vyšla v Šachovém umění č. 3/1973 pod číslem 3459 a podle následných reakcí vyvolala značný zájem řešitelů.

V roce 1976 mu šachový skladatel Vratislav Miltner věnoval vlastní úlohu, publikovanou v Šachovém umění.

Šachové skladby

Miroslav Soukup složil přes sto šachových skladeb různých žánrů a dosáhl také mezinárodních skladatelských úspěchů.

Jeho tvorba se již ve dvacátých letech dostávala také do zahraničních šachových časopisů. V prosinci 1925 například Šachový svět zaznamenal, že jugoslávský časopis Šahovski Glasnik otiskl Soukupovu trojtažku.

Výrazně se věnoval samomatům. V tomto druhu skladby musí bílý svými tahy donutit černého, aby mu dal mat, a černý se tomu snaží zabránit.

Vybrané šachové skladby Miroslava Soukupa

Řešení všech čtyř skladeb najdete na konci článku.

Mat 2. tahem. První publikovaná skladba Miroslava Soukupa (Časopis čs. šachistů 1922/12)

Mat 3. tahem (Národní politika 1924)

Mat 7. tahem (1. cena, Parallèle 50, 1948)

Samomat 5. tahem (1. cena, Adevărul literar și artistic, 1934, memoriál W. Paulyho)

Poděkování a další směry pátrání

Na závěr bych rád srdečně poděkoval paní Zuzaně Farské z oddělení matriky Úřadu městské části Praha 8 za její ochotu, vstřícnost a pomoc při dohledání matričního zápisu Miroslava Soukupa. Právě díky ní se podařilo zjistit dosud neznámé datum jeho úmrtí, rodiště a další životopisné údaje.

Poděkování patří rovněž badatelům, bibliografům a sběratelům, kteří v minulosti shromažďovali a uchovávali doklady o Soukupově životě a činnosti. Zvláštní zmínku si zaslouží Václav Kotěšovec, jehož dlouholetá dokumentační práce přinesla řadu informací o Soukupově šachové tvorbě i osobním životě.

Přestože se během přípravy tohoto článku podařilo objasnit řadu skutečností ze Soukupova života, některé otázky zůstávají otevřené. Stále například nevíme, kdy se Soukupova rodina přestěhovala z Bosny do českých zemí. Zbývá také definitivně potvrdit totožnost Jindřicha Soukupa v nalezených poštovních záznamech a doplnit podrobnosti o Soukupově rodinném životě.

Nové poznatky zároveň ukazují, že i po více než čtyřiceti letech od jeho smrti lze v archivech a soukromých sbírkách nacházet dobové dokumenty přinášející dosud neznámé informace o jeho životě. Digitalizace historických pramenů a rychlý rozvoj umělé inteligence navíc otevírají zcela nové možnosti bádání. Informace, jejichž hledání dříve zabíralo hodiny, dny či týdny a často končilo bez výsledku, lze dnes někdy objevit během několika vteřin. Historický výzkum tak vstupuje do nové éry, v níž moderní technologie dokážou výrazně urychlit pátrání a odhalovat souvislosti, které dosud zůstávaly skryté. Nezbytné však nadále zůstává pečlivé ověřování nalezených informací v původních pramenech.

Miroslav Soukup věnoval velkou část svého života šachové skladbě, její propagaci a uchovávání díla českých úlohářů. Vydával knihy, shromažďoval šachovou literaturu a připomínal autory, jejichž tvorba by jinak zůstala rozptýlena v dobových časopisech a novinových rubrikách, mnohdy téměř zapomenutá.

Snad je proto příznačné, že se nyní podobná péče o historický šachový odkaz obrací také k jeho vlastnímu životnímu příběhu.

František Štross

Příloha: Přehled sedmnácti svazků edice Šachové umění (1936–1947)

1936 – Miroslav Havel: České granáty v miniatuře. 50 číslovaných výtisků.
1937 – Čeněk Kainer: Valašské dumky. 60 číslovaných výtisků.
1938 – Miroslav Soukup: Jak rozuměti šachovým úlohám. Brožovaná příručka, 49 stran.
1939 – Jan Hliněný: Večery na vsi. 50 číslovaných výtisků.
1940 – Miroslav Soukup: Od Kunětické hory. 50 číslovaných výtisků.
1940 – Miroslav Soukup: Vzpomínka na Bedřicha Bosche. 50 číslovaných výtisků.
1940 – Josef Drnek: Otavské perly. 100 číslovaných výtisků.
1941 – Josef Cumpe: Žertem doopravdy. 50 číslovaných výtisků.
1942 – Jan Vašta: Zlatý prut. 100 číslovaných výtisků.
1943 – Miroslav Havel: České granáty, díl II. 200 výtisků.
1943 – Josef Cumpe: Věrný Čech. 60 číslovaných výtisků ve dvou variantách.
1943 – Miroslav Soukup: Šach. Učebnice šachové hry pro začátečníky. Brožura, 32 stran.
1944 – Miroslav Soukup: Šachista úlohář. Příručka, 103 stran.
1944 – Ladislav Vetešník: Žeň šedesáti let. 200 výtisků.
1945 – Miroslav Havel: Zapomenutý pseudonym. Výbor šachových úloh Františeka Skalíka. 60 výtisků.
1946 – Miroslav Soukup: Památník Emila Převorovského. 80 výtisků.
1947 – Miroslav Soukup: Soupis československého šachového písemnictví. Brožura, 19 stran.

Prameny a literatura

Archivní a osobní dokumenty: Matriční kniha úmrtí Úřadu městské části Praha 8, svazek I/14, ročník 1984, strana 248, pořadové číslo 84; doslovný výpis, ověřovací doložka a úmrtní list ze dne 29. října 2026; průvodní sdělení Úřadu městské části Praha 8, č. j. MCP8 678386/2026. Archiv Univerzity Karlovy, fond Právnická fakulta Univerzity Karlovy, Knihy zkušebních protokolů státních zkušebních komisí: inv. č. 9, Právněhistorická státní zkušební komise (1925–1926), protokol č. 112; inv. č. 32, Judiciální státní zkušební komise (1927–1929), protokol č. 4487; inv. č. 50, Státovědecká státní zkušební komise, protokol č. 4397; digitální databáze Studenti pražských univerzit 1882–1945, záznam „Soukup Miroslav“. Dopis Miroslava Soukupa ze dne 5. srpna 1925 s razítkem redakce a administrace Šachového světa; pohlednice Miroslava Soukupa Iljovi Mikanovi ze dne 16. srpna 1976; dochovaná vánoční přání s jeho podpisem.

Dobové adresáře a úřední publikace: Bosnischer Bote, ročník 1902, s. 145, oddíl Bosn. Brod, záznam „Soukup Heinrich, Postamts-Praktikant“, a jmenný rejstřík na s. 334. Pořadník úřednictva poštovní a telegrafní správy Republiky československé, 1932, s. 5 a 8, záznamy o Miroslavu a Jindřichu Soukupových.

Dobové šachové časopisy a noviny: Časopis československých šachistů, 1922, roč. XVI, č. 12, s. 179, úloha č. 3197; 1923, č. 8–9, zprávy o pardubickém sjezdu. Šachový svět, ročníky 1925–1926. Československý šach, ročníky 1934–1938, úlohová část redigovaná Miroslavem Soukupem; 1947, problémová příloha Šachové umění, zejména úvodní text „Přátelům šachového problému“, č. 1–2, s. 1. Šachové umění, sborník Sdružení šachových skladatelů a řešitelů, 1946, č. 1, 2–3 a 4, zejména zpráva „Nynější stav SŠŘ. Vydávání sborníku“, č. 1, s. 40. Svobodné slovo, 19. června 1955, šachová rubrika Ladislava Prokeše s partií Soukup–Knotek, Praha 1936. Šachové umění, 1973, č. 3, úloha č. 3459; č. 10, její řešení a hodnocení; č. 12, s. 45–46, výsledky skladatelské soutěže Svobodného slova 1972–1973; 1976, č. 4, skladba Vratislava Miltnera věnovaná Miroslavu Soukupovi.

Soukupovy knihy a vydavatelská činnost: Miroslav Soukup: Od Kunětické hory. Praha 1940; Vzpomínka na Bedřicha Bosche. Praha 1940; Šachista úlohář. O podstatě, tvorbě a řešení šachových úloh a studií. Praha: A. Lapáček, 1944; Soupis československého šachového písemnictví. Praha 1947, Vánoční edice M. S., sv. 17; Máte doma kočku? O životě a chovu domácí kočky. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1969, edice Moje záliby. Dochované svazky edice Šachové umění a navazující Vánoční edice M. S., jejich předmluvy, tiráže a údaje o nákladu.

Pozdější literatura a vzpomínky: Malá encyklopedie šachu, heslo Miroslav Soukup. Ilja Mikan: „Šťastnou cestu, obnovené ŠU!“ Šachové umění, 1969, roč. VII, č. 1. Jaroslav Karel: Setkání s Miroslavem Soukupem. Praha, březen 2009, vzpomínkový text zveřejněný na stránkách Václava Kotěšovce. Karel Mokrý: Česká šachová literatura 1806–1945. Komentovaná bibliografie, zejména pasáže o edici Šachové umění, časopisu Šachový svět a Soukupových šachových rubrikách. Jan Kramář: „Poštovní muzeum a jeho sbírkotvorná činnost v letech 1939–1970“. Paginae historiae, 2012, roč. 20, č. 1, zejména s. 167.

Internetové a bibliografické prameny: Václav Kotěšovec: Miroslav Soukup — životopis, přehled tvorby a vydavatelské činnosti, reprodukce dokumentů a zprostředkovaná svědectví pamětníků, včetně Jarmily Pánkové a údajů z Archivu bezpečnostních složek. ARVES: Soukup, Miroslav 1903–1981. Šachový svaz České republiky: Z problémového šachu. Digitální archiv šachové literatury Problem64. Bibliografické a antikvariátní záznamy publikací Josefa Jaroslava Langera Smutné lásky hrany: České krakováčky (Praha 1940, Ex Tenebris, sv. 1) a Vincenta van Gogha Čtyři dopisy (OCLC 53860643); zejména podrobný popis Langerova svazku v katalogu ABAA.

Řešení Soukupových úloh

1.Db8! (∆ 2.Db3#) Kxe6 2.Dg8#, 1…Kc4 2.Je3#, 1…c2 (1…Sg2, 1…Sf3, 1…Se4) 2.Db3#

1.e8S! Kd5 2.Dd3 Ke6 3.d5#, 1…Kf5 2.Df3 Ke6 3.f5#, 1…Kxf4 2.Sg6 Kg5(g4) 3.Dg3#

1.Vg8! (∆ 2.Vg1, 3.Va1#) Dg7 2.h3 Dg3 3.h4 Dg7 4.h5 Dg3 5.h6 Dg7 6.hxg7 (∆7.Jc7#) Vxa8 7.Vxa8#
5…Dd6, 5…De5, 5…Df4, 5…Dh2 6.Vg1 (∆ 7.Va1#)

1.Sc6! Jg2 (g6) 2.Df3+ Jf4 3.Ve1 h4 4.Ve3 h3 5.Sxa4 Vxa4#, 1…Jf3 2.Df2 h4 3.Vg1 h3 4.Ke3 Kf5 5.Ve2 b2#, 1…Jf5 2.Vf1 h4 3.Vf3 h3 4.Sxa4 Vxa4+ 5.Dd4+ Vxd4#

Článek publikován 9. 11. 2026 v rubrice Aktuality sekretariát, TOP Aktuality na hlavní stránce.