Výzva rozhodčím a hráčům soutěží našich družstev

Vážení šachoví přátelé,

jsem rád, že všechny soutěže a pro oddílový život tak důležité pravidelné víkendové hraní šachů v naší zemi funguje a běží i v této nelehké době. I přes všechny problémy, které s tím souvisí, jsme se dokázali přizpůsobit lépe, než ve většině ostatních zemí. Můžeme kritizovat postoj a nepružnost naší minulé a současné vlády, ministerstev, hygieny, šachového svazu, krajského svazu, ale kdo sleduje situace v okolních zemích, tak pravděpodobně bude spíše souhlasit.

Vážím si a oceňuji práci každého jednoho kapitána družstva, který se snaží postavit za svůj oddíl co nejlepší tým a utkat se ve férovém zápase se svým soupeřem. Plně rozumím jejich práci a věřím, že je podobně jako v našem klubu motivují lidé, kteří chtějí šachy hrát stůj co stůj a i když jsou to třeba zrovna ti nejrizikovější, tak nechtějí připustit vynechání byť jen jediné partie. Za takové členy stojí za to vést a podporovat oddílový život.

Bohužel jsme byli rozděleni. Představitelé vlád, různé organizace, vládci světa, média, čertví kdo, zkrátka „Někdo“ se nám snaží vzít naše heslo: GENS UNA SUMUS

Rád bych proto požádal všechny vlivné osoby v našem šachovém světě, aby si zachovali zdravý rozum a úsudek, aby chápali obtížnost situace nejen svého oddílu a aby se snažili svým působením přispět k regulérnosti šachové hry napříč všemi soutěžemi.

Také bych chtěl vyzvat všechny rozhodčí, aby se snažili citlivě a s rozumem postupovat při řešení sporných okamžiků v jednotlivých zápasech a aby byla vždy na prvním místě snaha o to, aby se o výsledku partie rozhodlo na šachovnici a za ideálního stavu pouze za dohledu (avšak bez zásahu) rozhodčího.

Některé zápasy, zejména posledního víkendu, byly díky aktuální situaci více vyhrocené, než je obvyklé, ale o to více je třeba vyzdvihnout snahu těch rozhodčích, hráčů, kapitánů, kteří preferují sport a férový a nikomu nezvýhodňující průběh zápasu nebo partie. Bude mi ctí jim za to osobně poděkovat.

Stejně tak prosím opačné spektrum naší šachové rodiny o zamyšlení, jestli stojí za to vykonávat funkci rozhodčího, který se snaží přispívat k tomu, aby se nehrálo anebo oddíly, jejichž cílem je zvítězit v utkání jakoukoliv cestou, ideálně ještě před samotným začátkem.

Jan Sikora
předseda Komise rozhodčích