Šachový svaz České republiky Viktor Novotný na Turnaji kandidátů
Cesta do Toronta mi zabrala zhruba 20 hodin, z toho čistou polovinu času ve vzduchu. Málokdo by takové štrapáce podnikal jen kvůli tomu, aby mohl vidět tahy kandidátů mistra světa v šachu o 15 minut dřív, než se se zpožděním dostávají k divákům, a ani já nejsem výjimkou. Zhruba před půl rokem mě na levné letenky (něco přes 8000 Kč) a úplné zatmění slunce v nedalekých Niagara Falls zlákal můj bratr. Možnost navštívit i turnaj kandidátů jsem si ale nemohl nechat ujít.
Požádal jsem pořadatele s pomocí svazu o novinářskou akreditaci a organizátoři obratem poslali srdečné pozvání a instrukce. Přestože cestujeme velmi nalehko jen s kabinovým zavazadlem, přibalil jsem pro jistotu aspoň malý foťák půjčený od babičky, jen přece musí dnes člověk počítat, že nosit po hracích prostorech telefon působí na některé rozhodčí jako byste před kostelem omotávali své tělo výbušninou. Moc jsem se těšil, co na mou výbavičku budou říkat profíci s objektivy dlouhými jako Pinocchiův nos😊.
Díky, babi!
Hrací místnost se jmenuje stejně jako největší sál v Bradavicích The Great Hall a jedná se o krásnou viktoriánskou budovu, která ovšem není nikterak monumentální. Však se také nehraje velký open, ale jen dva malé turnájky po 8 účastnících. Pěšky z centra trvá cesta zhruba hodinku.
Portýr u hlavního vchodu, který je určen pouze pro média a VIP, mě pouští dovnitř, když mu vysvětluji, že bych tam měl mít akreditaci. Vskutku hned na schodišti mě vítají dva postarší dobrovolníci a po nahlášení jména mě škrtají ze seznamu a hledají mezi asi 30 dalšími kartičku s fotkou. Když se jim to ani na druhý pokus nedaří, věším si na krk univerzální kartičku Printed Media bez fotky.
Po pár dalších schodech narážím na další 3 strážce prostor, kteří mě navedou do Press Centra. Zde už hodinu před začátkem kola probíhá čilý ruch a asi desítka novinářů čile debatuje, telefonuje, připravuje techniku nebo ťuká do počítačů. Krom obligátní angličtiny slyším i dost ruštiny. A presso tu mají taky!
Dle mailových instrukcí obdržených předem čekám do 14:10, tedy dvacet minut před partií, kdy mají být fotografové odvedeni Annou Volkovou, šéfovou PR FIDE, do sálu. Pyšně se k nim připojím se svým aparátem, jsem nicméně ochrankou bryskně zastaven, kde že mám pásku na zápěstí, bez ní že do hracího sálu nesmím, ať jdu nahoru na balkón. O pásce v instrukcích nic nebylo, ale nehádám se a poslušně vycházím schody do dalšího patra.
Smečka dlouhých objektivů čeká na vpuštění do sálu, vlevo si povídá sekundant Tejmur Radžabov.
Nahoře už mě vůbec nepřekvapuje, že narážím na další strážce, tentokrát i s ručním detektorem kovů. Vrací mě zpět do press roomu, ať si tam nechám telefon, který jsem vytáhl z kapsy, aby nepípal při kontrole. Žádný problém, ostatně jsem s tím celou dobu počítal. Vybaven jen foťáčkem vybíhám schody zpět, aby mi vysvětlili, že tam přece nesmím vůbec s žádným elektronickým přístrojem. Třetí pokus již vyšel a dostávám se na balkón s 1-2 řadami židlí kolem zábradlí, který ze tří stran obklopuje dolní nevelký sál, kde krouží asi desítka kameramanů a fotografů čekajíc na svou kořist. Což vybízí k malé tipovací soutěži. Kdo z účastníků mužského turnaje přišel jako první a kdo jako poslední? (odpověď najdete na konci článku)
Balkón pro diváky. Zdroj: Oficiální web, Maria Emelianova
Tímto jsem svou šachovou misi v Torontu ukončil a vrátil se k rodinné výpravě za poznáváním tohoto nejlidnatějšího (skoro 3 miliony) kanadského města. Připomíná mi takovou kombinaci Londýna a New Yorku, kdy se snoubí 19. století s modernou, ale zde se navíc stále buduje něco nového. Voní dost po marihuaně a potkáte zde i řadu fentanolových zombíků, jedná se ale zároveň o město byznysu, výzkumu a vzdělání. Je velmi kosmopolitní, hovoří se tu mnoha jazyky a údajně poměrně značná část obyvatel nevládne dokonce oficiální angličtinou.
Vedle nejslavnější dominanty CN Tower hrají baseball místní Jays, jejich stadion rozhodně nepřehlédnete.
Nejen New York má svou žehličku.
Univerzita, snad fakulta medicíny.
A fakulta architektury a krajiny.
Novoromantická Casa de Loma z počátku 20. století slouží dnes především k pořádání eventů a jako lákadlo pro turisty.
Ačkoliv je místy doprava poměrně hutná, v ulicích téměř nevidíte zaparkovaná auta.
A správnou reportáž musí zakončit roztomilá zvířátka😊.
Viktor Novotný
Což vybízí k malé tipovací soutěži. Kdo z účastníků mužského turnaje přišel jako první a kdo jako poslední? 1. Jan Něpomňaščij (společně s Lagno), 8. Caruana v 14:28. Mimochodem kolo spustil rozhodčí už několik vteřin před 14:30, když byli všichni přítomni.
