Šachový svaz České republiky Uzavřené turnaje v Č. Budějovicích – GM norma pro Štěpána Hrbka!
Šimon Lang
Ve dnech 28.6. – 6. 7. jsem se zúčastnil velmistrovského uzavřeného turnaje, kde jsem byl poslední nasazený. Byla to pro mě obrovská zkušenost, hrát v takto silně obsazeném turnaji. Vyzkoušel jsem i nové zahájení, které mi docela sedlo. Nejlepší partie se mi povedla s GM Petrem Hábou, kde po oboustranných chybách jsem nakonec partii vyhrál. Zároveň to byla jediná moje výhra. Celkově jsem měl na konci 2 body z 9. Turnaj jsem si užil, z chyb se musím do budoucna poučit.
Bruno Topenčík
Ve dnech 28.6. až 6.7. 2025 jsem se zúčastnil Šachového festivalu České Budějovice 2025. Tohoto turnaje jsem se zúčastnil poprvé a využil jsem možnost zahrát si uzavřený IM turnaj.
Turnaje se zúčastnila také moje mladší sestra Ellen, která hrála Open B. Bydleli jsme v hotelu Clarion, kde se turnaj konal. Hrací prostory byly prostorné a klimatizované. Celkově byl turnaj velmi dobře zorganizovaný a byla zde přátelská a pohodová atmosféra.
Během devíti kol jsem potkal velmi silné a kvalitní soupeře. Věděl jsem, že to nebude jednoduchý turnaj. Podařilo se mi uhrát 6 remíz, což není úplně výsledek, který bych si přál. Ale zkušenosti to byly cenné a budu se je snažit maximálně využit v dalších partii.
Děkuji trenérům – Tadeášovi Baláčkovi, který byť byl na turnaji v Klatovech, tak si našel čas a pomáhal mi s přípravami, a Petrovi Veličkovi. Děkuji a vážím si podpory ŠSČR.
Štěpán Hrbek
Od 28. června do 6. července jsem se zúčastnil tradičního šachového festivalu v Českých Budějovicích a stejně jako před dvěma lety jsem hrál v uzavřeném turnaji GM B. Na České Budějovice mám velmi dobré vzpomínky. Kromě toho, že je to krásné město se spoustou zeleně a pěkným náměstím, jsem právě zde předminulé léto uhrál svou první IM normu, která odstartovala můj bleskurychlý zisk titulu mezinárodního mistra.
Na turnaj jsem se velice těšil, zároveň jsem na sebe necítil žádný tlak. Chtěl jsem jenom hrát dobré šachy a můj hlavní cíl byl, připsat alespoň trochu na elo. O zisku GM normy jsem spíše jen snil, přeci jen jsem věděl, že by na ni bylo potřeba sedm bodů z devíti, což se mi jevilo jako poměrně nereálné.
Den před začátkem turnaje bylo zpřístupněno rozlosování na všechna kola a k mému mírně nepříjemnému překvapení jsem zjistil, že budu začínat dvakrát černými figurami a do prvního kola mi byl přidělen rovnou první nasazený, český velmistr Tomáš Polák. Nijak jsem se ale nebál, protože mám černými figurami obecně dobré skóre a říkal jsem si, že budu mít alespoň to nejtěžší hned za sebou. V sobotu jsme tedy se sourozenci (ti hráli otevřené turnaje) sedli do vlaku a v 16:00 začalo první kolo.
V úvodním kole se často dějí prazvláštní věci a tento turnaj tomu nebyl výjimkou. Černými figurami jsem zvolil ambiciózní systém proti 1.d4 a hra záhy přešla do varianty symetrické Anglické. Bohužel se ukázalo, že jsem tuto variantu neznal dostatečně, protože jsem okamžitě popletl tahy a dostal jsem se do hodně nebezpečného postavení. Můj soupeř se správně chopil iniciativy, když měl ale možnost získat dámu za věž a figuru, rozhodl se zariskovat a pokusit se najít ještě lepší alternativu, což se ukázalo jako až příliš ambiciózní a já jsem tak dostal šance na protihru. Najednou nebyla výhoda bílého tak zřejmá a cítil jsem, jak mizí. Po nervózní časové tísni jsme se dostali do vyrovnané koncovky, kde měl bílý stále určité šance na výhru, byl ale očividně zklamaný z průběhu partie a nehrál opatrně. To mi dalo šanci nečekaně poslat dopředu mého jediného volného pěšce a najednou se ukázalo, že začíná hrát na výhru černý. Poté již měla partie krátký průběh. Soupeř nevyhnutelně ztratil pěšce a dostal se do velmi těžké koncovky, která byla ale objektivně stále remízová. Přišla ovšem další chyba a když bílý zjistil, že ztrácí i druhého pěšce, partii raději vzdal. Tato partie byla velmi nepřesná s chybami z obou stran, byl jsem ale samozřejmě rád, že se mi nakonec podařilo získat celý bod.
V druhém kole jsem hrál opět černými figurami, tentokrát s Fide mistrem Petrem Šimkem. Bílý opět zahájil tahem dámského pěšce a poté mě překvapil tím, že nezahrál Katalánský systém, ale klasický systém s vývinem obou jezdců. Rozhodl jsem se tedy odpovědět solidním Ragozinem a posléze jsem soupeře překvapil zřídkavým tahem dámy, o kterém jsem věděl maximálně tak to, že je hratelný. Tento tah ale zapůsobil, protože ho bílý očividně neznal a hned se dal do dlouhého přemýšlení. Soupeř po dlouhé době zvolil velmi ambiciózní pokračování a začal jsem tak ztrácet hodně času i já. Po pár tazích, při kterých jsme oba ztratili skoro hodinu, se ukázalo, že vyšly spíš mé plány a získal jsem výhodu potenciálně velmi silných spojených volných pěšců. Po tom, co bílý zablokoval dámské křídlo, přišla dlouhá manévrovací fáze, kdy jsem převedl svého krále přes celou šachovnici a až po 40. tahu jsem se rozhodl otevřít královské křídlo. Můj soupeř zareagoval zajímavou obětí dvou pěšců a přechodem do dámské koncovky, kterou jsem nezahrál vůbec dobře. Bílý dostal několik šancí, kdy mohl partii zachránit, nakonec se ale znovu dostal do časové tísně a v té udělal závěrečnou chybu, které jsem využil. Bílý pak v beznadějné pozici prohrál na čas.
Měl jsem tak po dvou partiích plný počet bodů a čekala mě partie bílými figurami. Můj třetí soupeř byl mezinárodní mistr Anuj Shrivatri z Indie. Zahrál jsem 1.d4 a soupeř zvolil Královskou Indickou, což signalizovalo, že to bude složitá partie. Brzy jsme odbočili z hlavních cest a i přes pár nepřesností jsem dokázal získat výhodu jdouce do střední hry. Brzy přišel klíčový moment, ve kterém jsem se musel zklidnit a správně spočítat a ohodnotit následky lákavé oběti jezdce. Kombinaci jsem dlouho počítal, nemohl jsem se ale dopracovat k ničemu jasnému, černý měl velkou protihru. Místo toho, abych toto pokračování zkoumal hlouběji, rozhodl jsem se uchýlit se k jinému tahu, což byla velká chyba, protože ona oběť jezdce by mi bývala dala výhodu. Bohužel jsem nebyl na výši a po mém zahraném tahu jsem rychle ztratil pěšce, po čemž jsem ještě určitě měl šance na remízu, moje chyba mě ale celkem zlomila a nebyl jsem už schopný klást velký odpor. I když jsem začal správnou obětí druhého pěšce, rychle jsem sešel ze správné cesty a postupně se vyměnily dámy, jeden pár věží a nakonec i druhý pár věží a i když jsem dokázal jednoho pěšce dobrat zpátky, pěšcová koncovka s pěšcem méně byla stále prohraná. Za pár tahů jsem se tedy musel vzdát.
Po prohře jsem byl v trochu skleslé náladě a navíc jsem se trochu bál následující partie, protože jsem hrál s dalším českým velmistrem, Tomášem Krausem, černými figurami. Tomáš je s bílými figurami neuvěřitelně solidní a nepříjemný hráč, říkal jsem si tedy, že mě pravděpodobně čeká těžký boj o remízu. Zahájení probíhalo v podstatě přesně tak, jak jsem očekával. Nehráli jsme žádnou známou variantu, místo toho bílý jednoduše vyvinul figury a doufal v marginální výhodu v symetrické pozici. Já jsem zvolil aktivní pokračování a soupeř se pak pokusil zaútočit skokem Jg5 na mého krále. Tento zbrklý útok jsem ale odrazil a záhy se ukázalo, že mezi bílými figurami není moc dobrá spolupráce a naopak moje figury pěkně hrají. Soupeř se rozhodl odevzdat dvojici střelců a v tu chvíli už nebyly žádné pochyby o tom, že stojím velmi dobře. Principiálně jsem přešel do materiální nerovnováhy, kde já jsem měl věž a dva pěšce a soupeř měl dvě lehké figury, důležitými faktory byly ale slabý král a nestabilní figury bílého. Přišla časová tíseň, ve které jsme oba chybovali, rozhodující chybu udělal ale v 40. tahu bílý, když mi dal možnost napadnout jeho střelce, který kryl jezdce a obě figury tak nešlo zachránit. Po neúspěšném pokusu o věčný šach se můj soupeř vzdal a dostal jsem se tak na tři ze čtyř bodů.
Tato partie mě vrátila zpátky do sedla a začal jsem se připravovat na pátou partii, ve které jsem čelil českému mezinárodnímu mistrovi, Ondřeji Švandovi. Hrál jsem opět bílými a protože mám proti Ondrovi dobré skóre, měl jsem ambice přidat další výhru. Zahájení přineslo malou výhodu ve formě pěkného pěšcového centra a obzvláště po pochybném tahu …e6-e5 černého se mi má pozice velmi líbila. Bohužel jsem na tento postup ihned zareagoval špatně, když jsem místo d4-d5 se ziskem prostoru zvolil slabé dxe5, kde se černému otevřel hlavně černopolný domovník. Záhy mi došlo, že veškerá výhoda je pryč a musel jsem najednou naopak bránit nepříjemnou pozici, protože se černý pěšec díky vazbě na dlouhé diagonále najednou dostal až na c3, tedy dvě pole od proměny. Tentokrát jsem však obranu zvládl bez větších obtíží a když jsem si zrovna začal říkat, že by se černý mohl dostat s pěšcem do problémů, rozhodl se všechno vyměnit a partie tak skončila smírem.
Turnaj se tak přehoupl do druhé poloviny a bylo na čase začít se zabývat tím, jestli mám ještě šanci na normu a pokud ano, tak kolik bodů musím v posledních čtyřech kolech uhrát. Rychle jsem zjistil, že to ještě možné je a potřeboval bych uhrát 3,5/4. Z posledních čtyř partií jsem tak mohl odevzdat jen jeden půlbod. V šestém kole jsem hrál s Rakušanem FM Robertem Ernstem, kterému se neuvěřitelně dařilo a byl průběžně s náskokem na prvním místě. Bylo mi tedy jasné, že to bude těžká partie, o to víc, když jsem hrál černými. Rozehráli jsme Španělskou hru a soupeř projevil dobrou přípravu, když mě zatáhl do varianty, na kterou už jsem se dlouho nedíval. Kvůli tomu jsem se dopustil pár nepřesností a soupeř získal výhodu, navíc měl i lepší čas na hodinách. Potom ale bílý udělal několik nepřesných tahů počínaje 22.Sg3?! a po chvíli se mi podařilo vyrovnat a dokonce i získat malou výhodu. Stále jsem ale nebyl příliš optimistický hlavně kvůli horšímu času a nakonec jsem se rozhodl přejít do vyrovnané věžové koncovky, kde mi nehrozilo žádné nebezpečí a partie skončila remízou. Vzhledem k nepovedenému zahájení jsem to bral jako celkem úspěch.
Měl jsem tedy 4/6 a dostal jsem se do situace, kde jsem potřeboval už všechny zbylé partie vyhrát. I když jsem s podobnou situací neměl moc zkušeností, byl jsem odhodlaný dát tomu všechno a ukázat, že v důležitých momentech umím podat výkon. Bylo mi jasné, že musím být tvrdší, lepší, rychlejší, silnější. V sedmém kole jsem hrál s poslední nasazenou Indkou WGM Rakshitta Ravi bílými figurami, kterou ale nebylo radno podceňovat, protože v minulém kole naprosto přesvědčivě porazila prvního nasazeného GM Poláka. Rozhodl jsem se zahájit tahem 1.c4, který jsem naposledy použil v roce 2023, takže jsem tím soupeřku určitě hodně překvapil. Ta mě ale na oplátku překvapila také a za pár tahů jsme byli v poměrně neznámé pozici, která připomínala Grünfeldovu obranu. To mi vyhovovalo, protože jsem věděl, že soupeřka Grünfelda nehraje a v partii se to i projevilo. Moje pevné centrum černou evidentně iritovalo, protože se rozhodla ho rychle napadnout průlomem …e7-e5. Tento pokus byl ale příliš přímočarý a po jednoduchém pokračování jsem tohoto pěšce získal. Soupeřce jsem tak nechal střelce na g7 pasivním a z šachovnice záhy zmizel pár věží. Když už jsem si říkal, že stojím lehce na výhru, našla soupeřka cestu k určité protihře a musel jsem se tak asi na 20 minut zamyslet. Rozhodl jsem se vrátit pěšce, kterého jsem měl navíc, vytvořil jsem si ale neuvěřitelně silného volného d-pěšce, kterého nešlo zastavit. Černá se ještě pokusila o protihru na mého krále, s pouhou dámou neměla ale reálnou šanci a po tom, co se z d-pěšce stala dáma, se vzdala.
První krok byl tak splněn, zbývaly ještě dva. Následující partii jsem vnímal jako nejtěžší, protože jsem hrál černými figurami s islandským velmistrem Hannesem Stefanssonem, kterému se sice moc nedařilo a poslední dobou šel s elem hodně dolů, na druhou stranu je to ale pořád velmi zkušený velmistr a zvlášť bílými může být těžko prolomitelný. Osmé kolo zahájil velmistr tahem 1.e4, na což jsem s chutí odpověděl Sicilskou obranou a za chvíli jsme na šachovnici měli systém Rossolimo, na který jsem byl připravený. Zvolil jsem vedlejší variantu a bílý se dal do přemýšlení. Nakonec vymyslel zajímavý plán s fianchettováním černopolného střelce a vznikla tak originální pozice. To mi vyhovovalo a rychle jsem dostal bílého do pasivní pozice, na kterou jsem začal tlačit pěšcovými průlomy …a7-a5 a …f7-f5. Všechny moje figury se rychle otevřely a pěkně směřovaly na bílého krále, když jsem ale měl obětovat jezdce a získat skoro vyhrávající výhodu, znejistěl jsem a oběti jsem se vyhnul, čímž jsem ztratil velkou část výhody. Ta stejná oběť se mi ještě nabídla o pár tahů později, bohužel jsem do ní ale znovu nešel a místo toho jsem přidal do útoku svého g-pěšce. Na to bílý pohotově reagoval otevřením svého střelce a získáním protihry. Se zklamáním jsem zjistil, že jsem takřka donucen vyměnit dámy a hra přešla do koncovky různobarevných střelců. Ti obecně většinou slibují dobré šance na remízu, na druhou stranu ale na šachovnici pořád byly oba páry věží, takže mi bylo jasné, že mám stále šance na výhru, hlavně díky slabému králi bílého. Bílý se rozhodl v mé časové tísni postoupit králem dopředu, což mi ale dovolilo vytvořit hodně postouplého volného f-pěšce. Hlavní protihra bílého byl můj odhalený král, udělal jsem pro něj tedy místo v centru šachovnice, kde by se mohl skrýt v případě, že by bílý začal šachovat. Posunul jsem svého volného pěšce pole od proměny a záhy jsem zaktivizoval obě své věže. K mému údivu se soupeř dopustil hrubé chyby, když mi dovolil zničit obranu volného pěšce. Těžko říct, co bílý přehlédl, každopádně po pár šachách bylo jasné, že mám vyhráno, a soupeř se vzdal.
Po druhé výhře v řadě jsem se cítil velmi dobře, nenechal jsem se ale rozptýlit a opakoval jsem si: Ještě jednou. V posledním kole mě čekal český Fide mistr Marek Miča, hrál jsem bílými figurami. Trochu nepříjemné bylo, že partie začínala o šest hodin dříve, než normálně, a nebyl tak skoro žádný čas na přípravu. Přesto jsem se stihl na to nejdůležitější podívat a na partii jsem šel připraven a odhodlán. Zahájil jsem tahem 1.d4, na což Marek odpověděl ostrou verzí Vídeňské varianty 5…b5!?, na což jsem byl ale připraven a po 8.a4!? soupeř zpomalil. Za pár minut zahrál správné 8…Dd7, po mé rychlé odpovědi 9.Sd2 se ale hluboce zamyslel a zahrál až za nějakých 20 minut. Po pár tazích jsme na šachovnici měli neuvěřitelně zajímavou a ostrou pozici a já jsem si říkal, že víc jsem si snad ani nemohl přát. Poslal jsem dopředu svého h-pěšce, který došel až na 6. řadu a rozhodl jsem se také otevřít dámské křídlo. Černý začal hrát velmi rychle a čas se rychle vyrovnal, černému se navíc rozehrály figury na dámském křídle. Když mi soupeř napadl jezdce, rozhodl jsem se hrát agresivně a obětovat pěšce za oslabení černých polí a zároveň vytvoření pěkného pole na e5 pro mého jezdce. Když jsem do této sekvence šel, říkal jsem si, že to možná není ani až tak dobré, věděl jsem ale, že potřebuji pozici zkomplikovat, abych dal černému šanci splést se. K mému překvapení byla oběť dokonce i korektní, což jsem zjistil samozřejmě až po partii. Černý záhy chyboval a hamižně vzal pěšce na g2, což jsem cítil, že není správné. Rázem jsem napadl pěšce na f7 a soupeř byl donucen tohoto pěšce odevzdat. Jako by to nestačilo, ukázalo se, že mám takovou iniciativu, že Marek ještě obětoval kvalitu, jen abych ztratil nějaké momentum. V tu chvíli jsem měl ale prostě kvalitu navíc a černou protihru nebylo vidět. Soupeř se začal dostávat do časové tísně a já jsem si myslel, že už výhodu zrealizuji bez problémů, přehlédl jsem ale velmi silný tah 26…c5!, na který jsem nezareagoval správně a dostal jsem se do koncovky, kde černý b-pěšec najednou došel až na b2. Hodně jsem znervózněl, pozice se dokonce objektivně vyrovnala, koncovka byla ale velmi složitá a soupeř byl evidentně také nervózní. V 32. tahu se v časové tísni logicky pokusil podpořit pěšce a pohrozil proměnou, na to jsem měl ale připravenou pěknou aktivní odpověď, která soupeře zaskočila. Po další chybě jsem najednou pohrozil matem a v tu chvíli by už černému nebylo pomoci, ani kdyby měl hodinu a mohl se radit se Stockfishem. Po kombinaci, při které zmizelo ze šachovnice obrovské množství figur, jsem vyšel s kvalitou a pěšcem navíc a to byl prakticky konec. Černý mě ještě chvíli zkoušel, výhru jsem ale samozřejmě nevypustil a v 51. tahu se soupeř vzdal.
Podařilo se mi tak uhrát svou první normu velmistra a jako by to nestačilo, díky výhře Ondry Švandy nad Robertem Ernstem jsem skočil na 1. místo v pořadí. No a ještě k tomu jsem samozřejmě připsal hodně bodů na elo, což také není k zahození. Nutno říci, že je mi Rakušana trochu líto, v posledním kole mu totiž stačila remíza na GM normu, takový je ale občas život. Já jsem samozřejmě z turnajem velice spokojený a na České Budějovice teď budu mít ještě lepší vzpomínky, než předtím.
Na závěr bych chtěl poděkovat organizátorům turnaje za vytvoření skvělých hracích podmínek a především pak řediteli turnaje panu Ing. Jiřímu Havlíčkovi za dlouholetou organizaci výborného festivalu, na který se pokaždé moc těším. Šachovému svazu České republiky jsem vděčný za finanční podporu a také velice děkuji svému dlouholetému trenérovi IM Sergeji Berezjukovi za jeho šachovou i nešachovou pomoc během turnaje.
