Tréninky v šachovém Ulánbátaru

Před několika dny jsem se vrátil z Ulánbátaru, hlavního města Mongolska, kde jsem dva měsíce trénoval místní talentované hráče. Rád bych se s vámi podělil o své dojmy z této trenérské mise. V minulých letech jsem spolupracoval s některými mongolskými šachisty (GM Gundaava, IM Bilguun) a pozvání do Mongolska viselo ve vzduchu. Párkrát mě oslovoval předseda Mongolské šachové federace pan Sainbayar, který mimochodem kdysi pracoval několik let na velvyslanectví v Praze a češtinu nezapomněl. Já jsem nebyl proti-Mongolsko má v současné době řadu nadějných hráčů a taková trenérská zkušenost se mi zamlouvala. Zorganizovat vše až do konce se ale dlouho nedařilo. Až letos, kdy s iniciativou přišel pan Bekhtur Bayaraa, charizmatický majitel nejmodernějšího mongolského šachového klubu Chinggis. Pan Bayaraa je úspěšný podnikatel a šachový trenér, který žil s rodinou několik let v USA. V roce 2014 založil v Kalifornii Chinggis Chess Club a uspořádal řadu mezinárodních turnajů. Stejný klub pak otevřel v roce 2017 po svém návratu do Mongolska v Ulánbátaru. Chinggis Chess Club má velmi propracovaný systém práce s mládeží a byl vyhlášen nejlepším šachovým klubem v Mongolsku.

V tomto klubu, dvoupatrové budově v ulánbátarské čtvrti River Garden, jsem měl i všechny tréninky. Každý všední den od 9 do 12 a od 14 do 17, v sobotu pak od 9 do 11. V neděli jsem měl volno. Tréninky probíhaly v ruštině a angličtině. Od pondělí do pátku jsem trénoval dvě víceméně pravidelné skupiny – dopolední a odpolední – jejichž výkonnostní složení bylo velmi různorodé. Skupiny se sestavovaly podle toho, jak měl kdo čas. V jedné tak byli mongolští přeborníci z roku 2018 velmistryně Munguntuul a Bilguun, ale zároveň i nejlepší mongolští hráči do 10 let. Ve druhé zase talentovaný patnáctiletý Gan Erdene, který letos jako druhý mongolský hráč v historii postoupil do Světového poháru, a dále talentovaní hráči mezi 10 a 14 lety, kteří za ním přes veškerou snahu trochu zaostávali. Stabilní skupinu malých dětí přibližně stejné výkonnosti jsem měl v sobotu. Celkem 18 hráčů…

Dva měsíce je dlouhá doba, a setkával jsem se s fakty, které jsem neočekával. Někteří posluchači odjížděli na turnaje (Belaja Ladja v Soči, polofinále mistrovství Mongolska, Mistrovství Asie mužů a žen v Číně, turnaj v Srbsku) a pak se zase do skupiny vraceli. Náročnost práce spočívala i v tom, že různí hráči měli různé požadavky, případně už po pár dnech jsem poznal, kdo má jaké nedostatky a co by kdo potřeboval nastudovat. Ve skupině se ale musíte snažit, aby probíraná látka zaujala všechny! Materiály, které jsem měl připravené, byly všeobecného charakteru. Pokud se ale někdo chystá na turnaj, potřebuje trochu jiný přístup a jinou látku. Někteří občas přišli jak na dopolední, tak na odpolední trénink. Takový zájem byl potěšující, zároveň ale znesnadňoval výklad-nechtěl jsem opakovat to, co jsem přednášel dopoledne. Přes tyto dílčí obtíže byl celkový efekt dobrý a odvezl jsem si vesměs pozitivní dojmy. Mladí mongolští hráči jsou většinou velmi pohotoví taktici a rádi (a úspěšně) řeší různé úlohy. Podle mých zkušeností jsou v tomto směru o něco lepší než naše mládež. Slabší to je se znalostí zahájení, zde bych naopak upřednostnil naše talenty.

Pro mě znamenala dlouhá trenérská stáž i důkladnou prověrku mých materiálů, což bylo jedině dobře. Podařilo se doplnit a opravit řadu variant. Znovu se mi naplno potvrdily některé trenérské poučky. Například ta, že trenér musí mít veškerý materiál, který přednáší, důkladně rozebraný a zkontrolovaný. Já to tak dělám, ale občas se zapomenu…Tentokrát jsem si opsal z knihy Michaila Zinara a Vladimíra Arčakova, známých skladatelů studií a specialistů na pěšcové koncovky, jejich společnou práci, a bez prověření předváděl na tréninku (chyba, vše je třeba překontrolovat!)

V.Arčakov, M.Zinar (1986)


Autorské řešení je následující: 1.b4+ Ka4 2.Kd3 Kb5 3.Ke3 Kc4


4.Kf2(! – znak autorů) Kxc3 5.b5 Kb2 6.b6 Kxa2 7.b7 Ka1 8.b8D a2 9.Ke3! f2 10.Db5 a bílý vyhraje podle známých vzorů, 10…f1D 11.Dxf1+ Kb2 12.Kd2 a1D 13.Db5+ Ka3 14.Da5+ Kb2 15.Db4+ Ka2 16.Kc2 s matem.

Jenže chyba lávky…v pozici na druhém diagramu bílý vůbec nemusí 4.Kf2, stačí banální 4.Kxf3, protože po 4…Kxc3 5.b5 Kb2 6.b6 Kxa2 7.b7 Ka1 zahraje 8.Ke2! a2 9.Kd2 a vyhraje ještě rychleji, než v hlavní autorské variantě…

Pochopitelně, studenti na tréninku chybu pohotově odhalili. Důvěřuj, ale prověřuj!

Tréninky zabraly hodně času, ale ještě nějaký zbyl i na další šachové aktivity. Mezi ně patřila celá řada nezbytných společných obědů a večeří s mongolskými šachisty, funkcionáři a trenéry. Byl jsem pozván na besedu do jedné ze základních škol v centru Ulánbátaru – krásný zážitek! Děti milují šachy, perfektně u nich funguje program Šachy do škol, mají renomované trenéry.

Hned první víkend po mém příjezdu do Ulánbátaru se zde konala pozoruhodná akce pod názvem „Why Chess?“ – šachový den pro děti do 12 let v místním hotelu Holiday Inn. Dopoledne proběhly simultánky s nejlepšími mongolskými hráči, po obědě pak hlavní program, řešitelská soutěž. Děti dostaly několik pozic se zadáním, které musely do 60 minut vyřešit. Hodnotila se přesnost odevzdaného řešení, pomocným kritériem byla rychlost. A vyhrát se skutečně vyplatilo! Soutěžilo se o tři hlavní hodnotné ceny za absolutně nejlepší práce a dále byli odměněni vítězové každé kategorie (chlapci do 10 a 12 let, dívky do 10 a 12 let). Hlavní cenu-letenku na letošní mistrovství světa kadetů (U8–U12) do Číny získala velmi talentovaná přebornice Mongolska do 12 let. Pro vaši představu i další ceny byly dostatečně zajímavé – druhé místo byla poukázka na rodinnou dovolenou v Mongolsku v hodnotě 1 000 000 tugriků (asi 8 850Kč) a třetí poukaz na nákupy v obchodních domech Ulánbátaru za 500 000 tugriků. Zaujala mě jedna z pozic v řešitelské soutěži: mat 3.tahem!

Vida, s jakými zajímavými pozicemi si museli mongolští školáci poradit! Zde je nad slunce jasné, že úvodník musí být 1.Dh7! Pokud zahraje bílý cokoliv jiného, následuje 1…0–0 a nashledanou, mate třetím tahem! Nyní po 1…Vxh7 (nebo 1…Vf8) přijde 2.Vxb3 s matem v příštím tahu.

Sluší se poznamenat, že celou akci výtečně zorganizovala agilní mongolská velmistryně Enkhtuul, která založila další ulánbátarský šachový klub – Elite Brain (International Chess Academy) Ten spojuje výuku šachu a angličtiny, což je nyní v Mongolsku moderní trend, jak jsem vypozoroval.

Ve dnech 20. – 26. května probíhalo v Ulánbátaru polofinále mistrovství Mongolska – turnaj švýcarským systémem na 11 kol. Mongolové mají nastaven systém národního přeboru jednoznačně a přísně – přebor Mongolska mužů i žen se hraje jako uzavřený turnaj pro 12 hráčů. Právo postupu má přeborník z minulého roku a zbylých 11 postoupí z polofinále. Padni, komu padni! Platí jak pro přebor mužů, tak pro přebor žen. Každopádně polofinále je veledůležitý turnaj a pro místní šachovou komunitu významná událost, byť se odehrál v kvapíkovém tempu s pěti dvojkoly!

Na polofinále jsem se viděl i s mongolskou šachovou legendou, 81letým a stále čilým Lhamsurenem Myagmarsurenem. Na turnaji nehrál, ale přišel se podívat. Do dějin světového šachu se nesmazatelně zapsal efektní koncovkou partie, ve které ho zmatoval samotný Bobby Fischer. Kombinace je snad v každé učebnici taktiky!

R.Fischer – L.Myagmarsuren, Sousse 1967 (izt)

31.Qxh7+! a černý se vzdal, protože po 31…Kxh7 32.hxg6+ dostane mat v příštím tahu (32…Kxg6 33.Se4, 32…Kg8 33.Vh8) Aby si ovšem mohl Myagmarsuren na mezipásmovém turnaji vůbec s Robertem Fischerem zahrát, musel předtím vyhrát jeden z asijských pásmových turnajů. Ve své zemi je legendou i proto, že jako první mongolský šachista dosáhl významného mezinárodního úspěchu-  v roce 1960, na olympiádě v Leipzigu, získal zlatou medaili za nejlepší individuální výsledek na 4.šachovnici (16,5 z 20 – porazil i našeho Vlastimila Horta, který mu to potom ale v dalších letech několikrát vrátil)

Po dobu své nepřítomnosti v České republice jsem sledoval naše významné akce – a bylo jich dost! Mistrovství ČR mužů v Ostravě, Teplice Open, Mitropa Cup, Mistrovství ČR žen v Praze, a celá řada dalších. A ještě víc jich na nás čeká v dalších týdnech. Stejně tak v Mongolsku je šachové dění velmi živé a událost střídá událost. Mongolští šachisté se nyní chystají na velký open do Číny, který startuje ve druhé polovině července, mnozí plánují účast na turnajích v Srbsku, se kterým má Mongolsko bezvízový styk, pomalu se připravují na zářijové mistrovství Mongolska, které bude velmi dobře obsazeno (z polofinále postoupili všichni favorité!) i na podzimní volby předsedy svazu a MS mládeže v Číně a Indii, kam to mají podstatně blíže než my. Šachy prostě žijí všude, a to je dobře!

Michal Konopka