Šachový svaz České republiky Štěpán Žilka hodnotí MS v blesk a rapid šachu
Náměstí Registán
Do Samarkandu jsem odlétal na Štědrý den odpoledne z Prahy a s přestupem v Istanbulu jsem se do místa konání dostal kolem páté ráno místního času následujícího dne. Zašel jsem si na snídani, pak na pár hodin ještě usnul a po obědě jsem si jel prohlédnout historické centrum, které od hrací místnosti bylo přes deset kilometrů daleko a tak jsem během turnaje jeho návštěvu pak už neplánoval. Město je to velmi hezké a rezort, kde jsme hráli a byli ubytovaní, byl na hranici dokonalosti. Co jsem slyšel, je pravděpodobné, že se ve stejných prostorách bude konat Olympiáda 2026, což je pro tuto soutěž z mého pohledu velmi dobrá zpráva.
Slavnostní zahájení bylo velkolepé a s prvky zpěvu, tance, divadla i filmu zážitek z akce pozitivně zvýraznilo. A jako fandovi Podfukářů mě pobavil sestříhaný klip s melodií z filmu, kdy zamaskovaná skupina kouzelníků veze truhlici s artefakty nutnými pro losování z náměstí Registánu. Vše bylo proložené dramatickými leteckými záběry z cesty až po příjezd k hotelu, kde následoval skutečný příchod této skupiny kouzelníků s truhlou na pódium.
Slavnostní zahájení
Dvacátého šestého pak následoval už turnaj samotný a to rapidem, který zabral celkem tři dny. Zde jsem byl se svým výsledkem 6/13 za dobře. Když jede člověk hrát turnaj do Asie, měl by velká očekávání radši nechat doma.
Následoval bleskový turnaj na dva dny a 21 kol, ve kterém se mi ale vůbec nedařilo. Chybějící praxe v podobě milionu online bleskovek, miliardy bulletů a lehčí zdravotní indispozice se podepsaly na mém konečném výsledku 7.5/21. Byl jsem vnitřně připraven i na něco takového, na východ se z Evropy jezdí hrát těžce. Mnoho kolegů, které potkávám různě po evropských soutěžích, kteří stejně jako já těsně splňují kvalifikační kritérium 2550+, jsem zde nepotkal, s výjimkou Polska.
Kdo by si chtěl kazit svátky pravděpodobným debaklem v regionui, kde je všeobecně známé, že hráči mají mnohem větší sílu, než by jejich rating napovídal? A to vše za nemalé náklady a s mizivou šancí dostat se do cen? V tomto souboji civilizací jednoduše taháme za kratší konec, ať už je to dobře, nebo špatně. Nejsem si úplně jistý, že to děláme špatně, když zde nemáme děti, které v osmi letech hrají na úrovni silného mezinárodního mistra.
Hrací místnost
Konec turnaje pro mě ale už byl trochu frustrující, když jsem si musel osvojit roli dědy mráze ruským dětem, které sotva dosáhly na poslední řadu šachovnice. Z ucelenosti jejich hry jsem byl už docela znechucen. Tvrdý dril a současné technologie to ale umožňují a není žádné tajemství, že Asie produkuje obrovské množství takových mladých super hráčů.
Akci hodnotím pozitivně a jsem rád, že jsem dostal možnost změřit síly proti opozici, které se na západě normálně raději vyhýbáme a před její existencí raději strkáme hlavu do písku. Realita sice bolí, ale žít se s tím dá. Nemusíme mít všechno.
Akci opouštím ve tři ráno na Nový rok a směřuji přes Istanbul zpátky do Prahy a domů.
Jeden z oficiálních hotelů akce, kde jsem byl ubytovaný
GM Štěpán Žilka