Výběrové reprezentační soustředění mládeže Jizbice 2020

V posledním prázdninovém týdnu proběhlo výběrové reprezentační soustředění mládeže. Na místo konání, do Jizbice, kde dávají lišky pusu na dobrou noc, se sjelo postupně 27 hráčů a hráček. K vidění byly exponáty z celé republiky staré 8-14 let. Nejen trenérský doprovod zajišťovali velmistři Sergej Movsesjan, Robert Cvek a velmistryně Julia Movsesjan, v čele s manažerem reprezentace Petrem Piskem. Celou dobu se o nás skvěle staraly také maminky – paní Dayová a paní Boušková.

Táborové středisko, které nám poskytlo na pět dní domov, nám dokonale vyhovovalo, jelikož jsme zde byli široko daleko jediné rušivé elementy. Všichni jsme bydleli v hlavní budově, chatky naštěstí (pro obě strany) zůstaly nedotčené. O naplnění všech našich tužeb se starala paní Petra s jejím synem Kubou (který nám mimochodem uvařil tu nejlepší tymiánovou omáčku).

Na letošním soustředění jsme se s trenéry zaměřovali hlavně na koncovky a jejich zákonitosti. Byli jsme rozděleni celkem do tří různobarevných skupin. Černou (dívčí) skupinu, vedla velmistryně Julia Movsesjan. Druhou, červenou skupinu, vedl velmistr Robert Cvek a nejsilnější, modrou, vedl velmistr Sergej Movsesjan. Každý den jsme dopoledne a odpoledne měli tréninkové bloky dlouhé dvě a půl hodiny. Trenéři se různě střídali, takže jsme měli možnost poznat různé výukové metody, díky čemuž byly tréninky pestřejší.

Ve volném čase se náš program skládal z ranních rozcviček, hraní ping-pongu s papučí nebo krabičkou od šachových hodin, fotbalu a mnoha dalších aktivit. Příjemným překvapením pro nás byly večery u táboráku. Tam se pak dělila naše skupinka na dvě, půlka opékala buřty a marshmallows, a ta druhá sváděla krutý a nelítostný boj, který nazvali trefně “šiškovaná“ (hra spočívala v tom trefit někoho šiškou). Program se ale měnil, například jsme řešili diagramy a někteří z nás ve volném čase dokonce skládali studie. V táborovém areálu se také nacházelo mini lanové hřiště, které bylo zneužíváno k ranním rozcvičkám, a stalo se tak ne úplně oblíbeným místem. Například zde, někteří z nás (hlavně autorky tohoto článku :D) zjistili, že fyzické aktivity nejsou úplně jejich předností. Co ale naší předností bylo, bylo sníst všechno jídlo. Vařilo se zde skvěle a až na pár výjimek, se vracely výhradně do dna vyškrábané talíře.

No a co tak říct na závěr? Děkujeme za pozvání. Za nás bylo soustředění moc fajn a i přesto, že někteří jedinci například usnuli na přednášce, zlomili elektrický kartáček na zuby nebo vykoupili bufet, jsme si ho užily tak jak to jen šlo. Získané zkušenosti (nejen ze šachu), určitě využijeme na velkém množství blížících se turnajů a budeme se těšit na příští setkání.

Anna Voříšková, Lucka Fizerová, Adéla Třasáková