Po olympiádě TP jsme vyzpovídali české reprezentanty a kapitána

Před dvěma týdny skončila 3. šachová olympiáda tělesně postižených, které se účastnilo celkem 41 týmů. Čeští reprezentanti se umístili na solidním 8. místě. K úspěchu přispěla také perfektní organizace zastřešená Českými adaptivními sporty.

Po olympiádě jsme oslovili hned několik členů české reprezentace a kapitána týmu Kamila Babulu. Jak hodnotí průběh turnaje, své výkony i samotnou organizaci?

Trojice účastníků rozhovoru vpravo na fotografii — IM Milan Babula, kapitán Kamil Babula a WFM Anna Rývová

zdroj: Facebook FIDE

 

1. Jak byste celkově zhodnotil/a olympiádu v Samarkandu? Jaký ve Vás zanechala dojem?

WFM Anna Rývová:

Z olympiády v Samarkandu jsem si odvezla velmi pozitivní dojmy. Organizace celé akce byla na vysoké úrovni, stejně jako ubytování a zázemí pro hráče. Už samotná účast na akci takového významu je mimořádným zážitkem. Velmi inspirativní bylo také sledovat, jak skvělé výkony dokážou podávat sportovci s různými druhy handicapu. Samarkand je krásné město s historickými památkami na seznamu UNESCO, i když na jeho prohlídku moc času nebylo.

IM Milan Babula:

Myslím, že byla vcelku povedená. Pořadatelé se snažili představit svou zemi, s hodně mladým obyvatelstvem. Zahájení i zakončení byla s minimem delších projevů, více s kulturními vystoupeními spojujícími dynamiku rozvoje země s tradicí a její kulturou, vhodně zapojili i šachovou tématiku a symboly.

Po stránce ubytování, stravy, hracího sálu atp. větších problémů nebylo.

2. V průběhu olympiády jste se pohybovali v boji o medaile. Jak jste byli spokojeni se svými výkony až do závěrečných kol?

WFM Anna Rývová:

První část turnaje nám vyšla fantasticky, určitě mnohem lépe, než jsme čekali. Vždyť po 3. kole jsme měli plný počet bodů, a to jsme byli nasazeni až jako 10. Zřejmě se projevilo, že letos jsme měli zajištěno mnohem lepší letecké spojení než loni. Poslední 2 kola nám nevyšla, ale Poláci jsou výrazně lepší a Kubánci také – Kubánci ztratili jediné body s Poláky. IBCA, která skončila na 5. místě, jsme porazili 3,5 : 0,5. Můžeme být ještě rádi, že Kubáncům stačila výhra 2,5 : 1,5 na stříbro a dovolili nám 3 remízy poté, co rychle vyhráli na 2. šachovnici. Jediný tým z těch, které skončily před námi, hrál s Poláky i Kubánci – byli to Filipínci, kteří měli stejný počet bodů jako my.

IM Milan Babula:

Tvořili jsme kompaktní tým, usilující o nejlepší výsledky. Bylo škoda, že první deska, IM Orság, se skoro celý turnaj potýkal s nachlazením, rýmou, kašlem. Denně konzumoval prášky, Paralen na pocení atp. Určitě to jeho výkon ovlivňovalo, další hráči hráli i s tímto vědomím. Pět kol byla určitě plná spokojenost, zápasové body měly přednost před skóre.

 

3. Před posledními koly jste měli medaili na dosah. Jaká byla v týmu atmosféra v této fázi turnaje?

WFM Anna Rývová:

O medaili jsme moc neuvažovali. To by se musel stát zázrak, aby vyšla. Je pravda, že Poláci ztratili body v 1. kole s Mongolskem, když postavili náhradníka, ale nepředpokládali jsme, že by podcenili i nás. Osobně jsem si myslela, že při troše štěstí by mohlo vyjít 5. místo – předpokládala jsem, že když v předposledním kole prohrajeme (což se dalo čekat), tak v posledním kole dostaneme někoho hratelného (což kromě Kuby byly asi všechny zbývající týmy) a aspoň remízu v posledním kole uděláme. Samozřejmě jsme se na zápasy připravovali a chtěli jsme se pokusit o zázrak. Pro mne osobně to byl ale velký zážitek hrát v předposledním kole na 1. stole, a to proto, že jsme si to skutečně vybojovali (dělili jsme se o 1. místo) a v posledním na 2. stole opět, protože jsme si to vybojovali (byli jsme na 4. místě) a ne jen proto, že na družstva, která byla na 1., resp. 2. místě, prostě nikdo lepší ve švýcaru nezbyl.

IM Milan Babula:

O medaili na dosah více mluvili a uvažovali ti, co neznali hráčskou realitu olympiády. Nejtěžší soupeři nás teprve čekali. Určitě alespoň bod jsme v závěru vydolovat chtěli. Bylo hezké, že nás před utkáním s Polskem přišli povzbudit David Navara a kapitán mužů Petr Boleslav i s českou vlajkou. Zřejmě by nepomohlo, ani kdyby Davídek za nás nastoupil, porážka by byla jen menší.

 

4. Závěr turnaje vám bohužel nevyšel podle představ. Co podle vás rozhodlo o výsledku v posledních kolech?

WFM Anna Rývová:

Zejména v zápase s Poláky to byla jejich příprava na zápas. Měli velmi rychle vyhrané partie, které hráli bílými. Já jsem nepochopila včas, co soupeřka sleduje tím, když ve slovanské bílými dává jezdce místo na c3 na d2 a hrála jsem svoje naučené schéma (které si mohla najít v DB a ostatně jsem ho už hrála i v jednom z předchozích kol). Že tam hrozí oběť jezdce na f7 by mne ve snu nenapadlo. Nepochybně ji měla předem připravenou a trenér přesně odhadl, jak budu reagovat. Vzhledem k tomu, že soupeřka turnaj zahájila třemi prohrami, tak museli mít v týmu i hodně kvalitního psychologa/mentálního kouče, když se pak pustila do takových obětí, které určitě nebyla schopná za šachovnicí propočítat až do konce. Za to nepochybně zaslouží obdiv ona i její koučové.

Soupeři měli také přípravu ulehčenou tím, že jsme byli jen 4 bez náhradníka, takže věděli už v době losu večer, kdo s kým bude jakými barvami hrát. Téměř všechna družstva tam měla 5 hráčů.

IM Milan Babula:

V závěrečných kolech nás nutně čekali dva hlavní favorité. Pokud nepočítáme hrubé podcenění Mongolska Polskem v prvním kole s nasazením náhradníka („aby si též zahrál“), dvě nejvýše nasazená družstva s žádným jiným soupeřem nic neztratila. O našem výsledku v závěrečných dvou kolech nejvíce rozhodla síla soupeřů. Při hře na standardních 9 kol si troufnu předpokládat, že by tato družstva skončila se 17, resp. 16 body, s náskokem tak 3 body. Všichni tři muži z Polska i Kuby byli oceněni na svých šachovnicích v TOP 3 podle performance. S Polskem byla maximální porážka hodně vinou psychiky a z ní plynoucích až nesmyslných tahů. Pokud by soutěž končila šestým kolem, jako minulé OL, obsadili bychom čtvrtou příčku.

Netvrdím, že bychom s Kubou remízovali, svým netaktickým riskantním postupem ve Francouzské jsem však brzy zápas rozhodl. Skoro jsem to blicnul, jako v letech dorosteneckých, kdy mi obdobné postupy přinesly hodně bodů. Vrátit to již nešlo. Možná hrála roli i únava v závěru soutěže. Ostatním v družstvu to alespoň dalo půl bodu, Kubáncům stačila minimální výhra.

5. Když se na celou olympiádu podíváte s odstupem, co považujete za největší pozitivum vašeho vystoupení?

WFM Anna Rývová:

Za největší pozitivum považuji náš týmový výkon a skutečnost, že jsme dokázali držet krok i s velmi silnými soupeři. Až do závěrečných kol jsme bojovali o přední příčky a měli možnost utkat se s těmi nejlepšími. Cenná pro mě byla také zkušenost ze zápasů na nejvyšších stolech a atmosféra, kterou společný boj celého týmu přinášel.

IM Milan Babula:

Pokud máte na mysli osobně mne, musím nejvýše hodnotit, že při svém věku se mi dařilo (až na podivný závěr) plnohodnotně hrát se soupeři jednu až tři generace mladšími. Naše družstvo již bylo na 3. OL nejstarší (minule druhé nejstarší), takže to může platit i celkově.

 

6. Ukázala vám olympiáda něco, na čem byste chtěl/a do příště zapracovat?

WFM Anna Rývová:

Bohužel na šachy nemám moc času, letos jsem hrála jen soutěž družstev. Musím se starat o rodiče (91 a 93 let) a také pracovat, protože věk odchodu do důchodu se pro mne posunul o 8 let od doby, kdy jsem vstupovala na trh práce. Každý den řeším taktické úlohy (to se dá i v MHD) a díky nim jsem dala 2 soupeřkám mat, přičemž ta druhá ho předem zjevně neviděla — podle toho jak koukala. Ale zapomněla jsem koncovky, chtělo by to si je zopakovat. Zbytečně jsem tak remizovala 2 koncovky, které jsem mohla vyhrát, a v době, kdy jsem měla ELO přes 2000, jsem věděla, jak je vyhrát. Také by to chtělo zapracovat na repertoáru zahájení, abych nehrála jen jednu variantu, na kterou se soupeři mohou velmi snadno připravit, když předem vědí, že se mnou budou hrát, ale nastudování nového zahájení je časově podstatně náročnější. Zopakování koncovek bych zvládnout mohla.

IM Milan Babula:

Ve skoro 77 letech již v takovém směru neuvažuji. Spíše je otázkou, zda nějaké příště ještě bude?

 

7. Byla během turnaje nějaká partie nebo moment, na který budete vzpomínat nejvíce?

WFM Anna Rývová:

Nejvíce mi asi utkví v paměti zápas s Polskem v předposledním kole, kdy jsme nastupovali na první šachovnici a bojovali o medaile. Přestože se nám zápas vůbec nepovedl, byl to mimořádný zážitek a zároveň ukázka toho, jak náročná a neúprosná dokáže být konkurence na takto významném turnaji.

IM Milan Babula:

U mne to zřejmě bude čtvrté kolo s Německem, resp. po jeho skončení. To přišel snad hlavní lékař FIDE, že mám jít na dopingovou kontrolu. U mne to ani není chůze, ale spíše vlečení či sun. Většinou si vybíral úspěšné hráče, mi se podařilo zvítězit a měl jsem 3/4. Na požadavek vypsat všechny užívané léky a přípravky jsem opáčil, že bude nejjednodušší to vypsat z lékařských zpráv, které mám na pokoji. Prý do ukončení procesu já ani přítomný kapitán družstva nesmíme opustit prostory kontroly (několik místností ve 2. poschodí hotelu). Tak jsem namáhal paměť a vzpomněl si na 21 položek z 24, které denně či obden užívám. Některé názvy byly zkomolené, kdo z laiků si pamatuje tolik latinských názvů? V tolika položkách se jistě najdou látky, které jsou na indexu! To se ukáže za více týdnů. Při přesvědčení doktora o vymýcení dopingu v šachu by se mohlo stát, že 4. OL budou převážně hrát mladší a zdravější, více sluchově a zrakově postižení než s vážnými tělesnými defekty. Ti většinou jsou i velcí konzumenti medikamentů.

 

8. Jak vypadala vaše příprava na jednotlivá kola? Měli jste případně nějaký speciální týmový rituál?

WFM Anna Rývová:

Žádného trenéra jsme tam neměli (a neměli jsme ho ani na netu). Moje příprava vypadala tak, že jsem se večer podívala, s kým budu hrát a přehrála si všechny její dostupné partie. Ráno cca do 9 hodin jsem se pak připravovala na konkrétní zahájení, pak jsem jela taxíkem do města se podívat na nějaké zajímavosti. Nechala jsem si od AI udělat seznam, co mám navštívit, aby ty památky nebyly všechny ve stejném stylu a dalo se to zvládnout vždy cca za 2—2,5 hodiny. Jedno dopoledne jsem také obešla celý veslařský kanál, na který jsem měla výhled z hotelového pokoje. Před zápasem s Polskem jsem si místo toho šla jen zaplavat na půl hodinky do venkovního bazénu. Voda byla z pohledu normálního smrtelníka už poměrně chladná, ale vzhledem k tomu, že chodím celoročně plavat ven do biotopu, tak mi to vůbec nevadilo, aspoň jsem měla bazén sama pro sebe. Před 12. hodinou jsem se vrátila, ve 12 jsem šla na oběd a pak jsem si dala druhou část přípravy – zbylé varianty a závěrečné zopakování.

IM Milan Babula:

Příprava byla většinou individuální, nějaký skupinový rituál jsme neměli. Spíše se dumalo, s přihlédnutím k soupeřům a barvám kamenů, jakým způsobem partie zakládat.

 

9. Jak jste byl/a spokojen/a s organizací celé olympiády a podmínkami v Samarkandu? Bylo z vašeho pohledu vše v pořádku a je něco, co byste chtěl/a na práci Svazu českých adaptivních sportů zvlášť ocenit nebo pochválit?

WFM Anna Rývová:

Letos bylo vše v pořádku, cesta i ubytování byly letos na rozdíl od loňska zajištěny super. Možná by se hodil nějaký trenér na přípravu na zápasy. Podle propozic měl pořadatel hradit cestu, pobyt a stravu 7 lidem z každého státu, od nás tam bylo jen 6, jedno místo zůstalo nevyužité. Nebo by klidně ten trenér mohl být i v Česku s připojením na net, v hotelu byl kvalitní net zdarma a příprava by se dala udělat přes Zoom/Teamsy apod. Pro mne by to problém nebyl. Ale třeba pan Babula tam PC vůbec neměl, tomu by trenér na netu k ničemu nebyl. České adaptivní sporty žádného kvalitního šachového trenéra myslím nemají a já také trenéra nemám :-(.

IM Milan Babula:

Hendikepovaní obecně, i šachisté, jsou většinou nenároční. Určitě i v Samarkandu u nich vysoce převládala spokojenost. První dny byly problémy s přísunem hlavních komponentů jídel do výdejních pultů, kde si vše účastníci nabírali. Postupně se to lepšilo i co do objemu. Předsedkyně Českých adaptivních sportů nás vyprovázela při odjezdu na OL i vítala po návratu. Šachy jsou v této organizaci nejúspěšnějším sportem, ale to zřejmě není jediný důvod jejího zájmu.

Ze 41 startujících družstev na OL jich ve čtyřech hrálo jenom 7, většinou z konce pole. Z první dvacítky byla pouze dvě čtyřčlenná družstva, včetně ČR. Zvýšil se počet kol, možná bude i dále stoupat. A pro různé nepředvídanosti, jako je třeba lehčí nemoc, je přítomnost pátého plnohodnotného hráče skoro nutnost. FIDE platí 7 osob v družstvu, takže na další OL i ČR v pěti!

10. Jak se podle vás liší atmosféra takové olympiády od běžných šachových turnajů?

WFM Anna Rývová:

Atmosféra olympiády je především mnohem slavnostnější než na běžných turnajích. Člověk nehraje jen sám za sebe, ale reprezentuje svou zemi a je součástí týmu, což přináší větší pocit odpovědnosti, ale také silnější společné zážitky. Výjimečná je i možnost setkat se s hráči z celého světa, kteří navzdory různým handicapům podávají obdivuhodné šachové výkony.

IM Milan Babula:

OL hendikepovaných je zcela odlišná od běžných turnajů (i třeba MS nebo ME) zejména tím, že jsou zde pohromadě hráči různých postižení – tělesných, zrakových a sluchových. To dělá i jinou atmosféru soutěže, odlišnou od třeba MS pouze jedné organizace postižených.

 

11. Co pro vás bylo během olympiády nejsilnějším nebo nejhezčím zážitkem?

WFM Anna Rývová:

Předposlední kolo na 1. stole, když jsme se o to 1. místo dělili.

12. Kolik času mimo šachovnici vám během olympiády zbylo? Byl čas poznat také Samarkand a okolí?

WFM Anna Rývová:

Času moc nebylo, přece jen jsme tam byli hlavně kvůli šachu. Ale každý den jsem si dala cca dvouhodinovou procházku buď po areálu nebo výlet někam do města (viz odpověď na 8. otázku). Navštívila jsem tak Registanu, Shah-I-Zindu, Ulugbekovu observatoř  a výrobu ručního papíru v Konigilu. Komplikovala nám to ovšem bezpečnostní opatření, kdy jsme bydleli uprostřed areálu a k jeho hranicím jsme to měli asi 2 km a policie do areálu nepouštěla ani taxíky, muselo se to řešit odvozem golfovými vozíky na hranici areálu. Taxík do centra (cca 7 km) objednaný přes Yandex GO (obdoba našeho Uberu) stál v přepočtu kolem 50 Kč (podle výbavy vozidla).

IM Milan Babula:

Čas vždy nějaký zbývá, i když jej bylo nutno věnovat svým postižením a jeho specifikům. Poznávání velkého města je doména spíše kolegů se zdravýma nohama, u nás se sluchovým postižením. Okolí Samarkandu by se dalo poznávat jenom za pomoci auta. Asi není moc atraktivní, vzhledem k pouštnímu charakteru celého státu.

 

13. Co vás v Uzbekistánu nejvíce překvapilo – ať už pozitivně, nebo něčím, co jste vůbec nečekal/a?

WFM Anna Rývová:

Přímo v areálu u veslařského kanálu jsem viděla 2 povozy tažené 1 oslíkem. Koňský povoz by mne tolik nepřekvapil, ale oslík ano.

Obrovské množství taxíků. I když možná se tam sjely taxíky i z ostatních měst, protože v situaci, kdy jsme bydleli uprostřed obrovského areálu, kam nejezdila žádná MHD a měli omezený čas, takže na cestu 2 km na hranici a pak zpět nebyl čas, tak jediná možnost, jak se dostat do centra, byly taxíky. Pro ně ta olympiáda musí být zlatý důl.

Obrovské stavby, které jsou obložené malými kachličkami a všechny jsou do modra.

Také mě překvapili Kubánci. Myslím tím především samotné hráče, nikoli funkcionáře. Působili velmi vyhuble a na první pohled rozhodně nevypadali jako vrcholoví sportovci. Člověk by je při náhodném setkání na ulici snad ani netipoval na šachisty. Často se přitom mluví o tom, jak důležitá je pro sportovní výkon i duševní činnost kvalitní výživa a zdravý jídelníček, u Kubánců jsem měl ale pocit, že tomu jejich způsob stravování příliš neodpovídal.

14. Během olympiády vám z Česka fandila řada fanoušků a v závěru turnaje vás přišli osobně podpořit také čeští reprezentanti. Co byste chtěl/a vzkázat všem, kteří vám během olympiády drželi palce?

WFM Anna Rývová:

Všem fanouškům bych chtěla moc poděkovat za podporu a povzbuzování. Vědomí, že nám doma tolik lidí drží palce, pro nás bylo velkou motivací. Velmi příjemným překvapením byla také osobní podpora českých reprezentantů v závěru turnaje. Moc si vážíme toho, že si na nás udělali čas a přišli nám fandit.

IM Milan Babula:

Určitě potěší, když nám fandí v 5 tisíc kilometrů vzdálené zemi, i sledují partie online. Zvědavec se kapitána ptal, zda tam startuje IPCA (= mezinárodní organizace na ochranu velkých šelem), jak asi zjistil na elektronických sítích! Určitě jsme všichni hráli s plným nasazením.

 

15. A na závěr – co byste si z této olympiády chtěl/a odnést do dalších šachových let?

WFM Anna Rývová:

Že můžeme hrát i o ta nejvyšší umístění.

IM Milan Babula:

Do dalších šachových let si mohu odnést pouze přání, „aby ještě nějaká byla“!

 

IM Milan Babula

 

Kapitán Kamil Babula odpovídal na mírně odlišný okruh otázek.

1. Jak byste z pozice kapitána celkově zhodnotil olympiádu v Samarkandu?

Celkově může být český tým spokojený. Podal bojovný výkon, celý turnaj se pohyboval na čele tabulky, hrál s polovinou z top 10 týmů a ve výsledku skončil na osmém místě.

2. Váš tým se dlouho držel v boji o medaile. Jak jste vnímal jeho výkony v průběhu turnaje?

Byl jsem nadšený. Dařilo se nám plnit náš plán. Na první šachovnici Milan O. jako náš pevný hráč odolával nemoci a nejsilnějším hráčům turnaje a ostatní šachovnice pak mohly sbírat body. Konkrétně Milan B. a Vítek měli po pěti kolech bilanci +2 a Anička na poslední šachovnici +3.

3. Kdy jste během olympiády poprvé začal věřit, že by medaile mohla být reálným cílem?

To je zajímavá otázka. V podstatě mě během turnaje ani nenapadla. Celou dobu jsme se soustředili na vlastní výkony a šli jsme od zápasu k zápasu. Navíc jsme po pátém kole věděli, že nás čeká největší výzva, favorizovaný tým Polska.

4. Jaká byla atmosféra v týmu před rozhodujícími koly, kdy už bolo jasné, že se hraje o přední příčky?

Euforická. Hráči byli nadšení, že jsme stále po čtyřech kolech neporažení. Na páté kolo nás čekal třetí nasazený tým Izraele, který nám na loňské olympiádě v Astaně skoro v totožné sestavě uštědřil porážku 1,5:2,5. Takže bylo co oplácet. Anička zazářila a na čtvrté šachovnici vyhrála. Druhá a třetí šachovnice remizovaly. Zbýval Milan O., který hrál proti turnajové jedničce velmistru Gruenfeldovi. Už od 11. tahu byl v horší pozici, nicméně nevěšel hlavu a ve velmi disciplinovaném výkonu bojoval pro tým až do konce. Partie se dostala do komplikované věžové koncovky s pěšcem méně, jeho soupeř však ani během 112 tahů recept na vítězství nenašel. Důležitá remíza nám dala 2,5:1,5 celkovou výhru a euforie propukla naplno.

5. Závěr turnaje bohužel nevyšel podle představ. Jak jste jeho průběh prožíval z pozice kapitána a co podle vás rozhodlo?

Do šestého kola jsme šli proti jedničce turnaje, týmu z Polska. Věděli jsme, že to bude těžké, soupeř má spoustu mladých a silných hráčů. Pro představu, jejich hráč na třetí šachovnici by podle ELO mohl hrát na první šachovnici většiny týmů (včetně našeho). Recept na dobrý výsledek musel vzejít ze čtvrté šachovnice, kde hrající polská hráčka jediná měla na začátku turnaje slabší chvilku. A myslím, že tlak okamžiku se v tuto chvíli projevil. Anička už od 10. tahu stála v horší pozici, stejně tak i Milan B. Ani na bílých šachovnicích se nám nedařilo, Milan O. a Vítek oba měli rovné pozice, nicméně nevynucenou chybou se dostali pod tlak a silní soupeři naše chyby trestali. Těžká porážka 0:4 pak byla studenou sprchou pro tým a myslím, že ubrala hráčům dosti radosti ze hry pro poslední kolo. Nepříjemné bylo hlavně to, že nám úplně zničila dosud velmi dobré pomocné hodnocení.

6. Jak probíhala příprava na soupeře? Kolik času a práce zabere kapitánovi příprava týmu na jedno olympijské kolo?

Hráči se připravovali samostatně. V tomto se určitě lišíme od olympiády nehendikepovaných hráčů. Jako šachista-amatér jsem jim úplně nemohl být přínosem. Má role byla jinde. Náš tým má dva hráče s pohybovým a dva hráče se sluchovým hendikepem a už jen cestovat přes půlku světa s přestupem na jednom z nejrušnějších letišť na světě je docela náročný úkol. Mým úkolem bylo zajistit, aby bylo o hráče postaráno a mohli se soustředit na šachy.

7. Musel jste během turnaje někdy udělat rozhodnutí, které bylo z pohledu kapitána opravdu těžké?

Ne. Tím, že tým byl čtyřčlenný, hrál každé kolo ve stejném rozložení a největší část rozhodování tedy odpadla. A také rozdělení šachovnic na začátku turnaje bylo jednoduché. Věděli jsme, že Anička bude mezi ženami silná, proto jsme nemuseli řešit, jestli má hrát jinde než na čtvrté šachovnici (jako např. Argentina nebo Brazílie své hráčky posadili na první šachovnici). A zbytek byl už vlastně také jasný.

8. Co vás na hráčích během olympiády nejvíce potěšilo nebo překvapilo?

S jakou pohodou proplouvali turnajem.

9. Byl nějaký zápas nebo moment, který z vašeho pohledu výrazně ovlivnil další průběh turnaje?

Jako první takový moment mi vytane zápas s IBCA na čtvrté šachovnici. V jednu chvíli Anička nabídla soupeřce remízu, ale ta ji odmítla. Chvíli nato se však Aničce podařilo vyměnit svou věž za dva střelce, dostala se do lepší koncovky a hru vyhrála. Navíc to, že stojí dobře, ostatní hráče uklidnilo a šli rychle do remíz. Druhý takový moment je pak výše zmiňované páté kolo s Izraelem.

10. Kdybyste měl vybrat jednu věc, kterou byste chtěl příště udělat jinak, co by to bylo?

Nic mě nenapadá.

11. A co byste naopak určitě neměnil?

Určitě bych neměnil cestu tam. Loni jsme přicestovali brzo ráno prvního hracího dne a na hráčích se to podepsalo. Tentokrát jsme měli lepší přílet, hráči se mohli před turnajem pořádně vyspat a bylo to znát.

12. Jak jste byl spokojen s organizací celé olympiády a podmínkami v Samarkandu? Bylo z vašeho pohledu vše v pořádku a je něco, co byste chtěl na práci Svazu českých adaptivních sportů zvlášť ocenit nebo pochválit?

Podmínky v Samarkandu byly perfektně zvládnuté, bylo o nás výborně postaráno. Jediné trable byly na začátku s jídlem, hráči hrající delší partie měli problém v pozdějších hodinách něco sehnat na zub, ale to se rychle vyřešilo a pro další kola už problém nebyl. Trochu nepříjemné momenty byly některé střety s nařízeními FIDE, oproti loňsku v některých věcech vůči hráčům dost přitvrdili. Třeba taková drobnost: hráči nesměli mít na stole pití. Pro zdravého hráče prkotina, prostě se projde do občerstvovací místnosti. Pro hráče s pohybovým hendikepem už to však prkotina není.

Co se týče organizace ze strany Českých adaptivních sportů, tady můžu jen pochválit a poděkovat. Šachová olympiáda hráčů s hendikepem není jen sportovní událost, je to hlavně cenná lekce pokory. Potkat hráče, který hraje šachy, aniž by viděl šachovnici, nebo hráče, který tahá figurky a zapisuje partiář pomocí nohou, člověka vždy naplní vírou v nezdolnost lidské vůle. Je skvělé, že se hráči z Česka mohou tohoto svátku sportu zúčastnit.

13. Během olympiády vám z Česka fandila řada fanoušků a v závěru turnaje vás přišli osobně podpořit také čeští reprezentanti. Co byste chtěl vzkázat všem, kteří vám během olympiády drželi palce?

Obrovské díky všem, kteří nám věřili, fandili a drželi palce. A také děkujeme hráčům „velké“ šachové olympiády, že nás přišli podpořit v posledním kole.

 

Děkujeme všem, kteří se s námi podělili o své dojmy, zkušenosti a pohled na 3. šachovou olympiádu tělesně postižených. Českým reprezentantům i celému realizačnímu týmu přejeme hodně dalších úspěchů a těšíme se na jejich další šachové působení.

 

Článek publikován 2. 10. 2026 v rubrice Aktuality KMK, Aktuality reprezentace, Reprezentace, TOP Aktuality na hlavní stránce.