ME mládeže pohledem Jakuba Kůsy

Mistrovství Evropy mládeže v šachu pro rok 2019 hostila Bratislava. Mistrovství se zúčastnilo 1306 šachistů, což téměř vyrovnalo rekordní účast za celá mistrovství – tu drží s 1310 účastníky Praha z roku 2016. Turnaj se hrál na výstavišti Incheba, v největším výstavním komplexu v Bratislavě. Hrací sál byl moc hezký a velmi prostorný.

Organizačně byl turnaj na profesionální úrovni a vše důležité klapalo podle představ. Je samozřejmé, že při organizaci takto velké akce se mohou vyskytnout drobné komplikace. Na druhé straně se organizátoři i náš realizační tým snažil vše postupně řešit a zlepšovat. Například úvodní problémy s organizací a jízdním řádem autobusů, které nás dopravovaly z internátu do hrací místnosti a zpět. Také nás moc nenadchla denní meníčka, byla trochu jednotvárná a také se mi přihodilo, že jsem večeři nestihl. Což byla moje chyba, protože jsem měl soupeře porazit dříve jak za šest hodin. 🙂 Drobné problémy s jídlem šly ovšem v celku pohodlně řešit v blízké Bille nebo restauraci.  Také by se mi více líbilo, kdyby se na nás paní recepční občas usmála, ale to mi náladu rozhodně nekazilo. Internát Jura Hronca byl pěkně zařízený, a tak jsem si mohl chvíle odpočinku užívat v příjemně vyhřátém pokoji od bratislavského letního sluníčka. 🙂

Na turnaji jsem využíval podporu trenéra FM Lukáše Vlasáka, který měl na turnaji vlastní tréninkovou skupinu. Lukáš je můj osobní trenér, tak nám komunikace fungovala bezvadně. Hned po odehrané partii jsme vždy provedli rozbor, abych na případné chyby už nemusel myslet a mohl se soustředit na další partii. Ne vždy jsem byl pochválen, ale pokaždé jsem dostal radu, šťouchnutí, jak danou pozici hrát příště jinak, lépe. Každým rozborem jsem se naučil něco nového, co bych rád použil v dalších turnajích. Večer jsme pak čekali na rozlosování dalšího kola, sešli jsme se a předběžně připravili plán na další partii. Ráno jsem vstával v 7:30 a po snídani už běžel za Lukášem na detailní přípravu, pak jsem také vždy dostal partie na přehrání. Opakování probíhalo vždy po obědě, pak už jsem odpočíval a mohl se těšit na soupeře.

Zúčastnil jsem se turnaje Open do 14 let. Turnaj byl dobře obsazený, první nasazený měl ELO vyšší jak 2400. Byl jsem 29. nasazený a chtěl jsem rozhodně skončit lépe, než jsem byl nasazený a také překonat moje loňské působení na ME v Rize.

Foto: Jiří Šťastný

V 1. kole jsem hrál s Germanem Menou Maldonadem ze Španělska (1850). Partii jsem začal dobře a mohl jsem získat velkou výhodu, ale udělal jsem chybu a partie se vyrovnala. O pár tahů později soupeř obětoval pěšce, ale měl za něj slušnou kompenzaci. Soupeř potom obětoval i kvalitu. Jednoduše jsem se ubránil a partii dotáhl do vítězného konce.

Ve 2. kole jsem hrál se Srbem Aleksandarem Radojicicem (1962). Partie se mi povedla, soupeře jsem přehrál a v koncovce jsem uplatnil svou výhodu k zisku pěšce a později k celému bodu.

Ve 3. kole jsem hrál s Rusem Martinem Stukanem (FM 2306). Soupeře jsem překvapil v zahájení, ale soupeř zahrál silně a vyrovnal. Naopak já jsem se dostal do problémů, které jsem nevyřešil dobře a dostal jsem se do prohrané pozice. Naštěstí pro mě soupeř neprohlédl mojí poslední léčku a díky tomu jsem docílil věčného šachu.

Ve 4. kole jsem hrál s Alexanderem Krastevem z Německa (FM 2329). Na soupeře jsem si přichystal Caro-Kann, ale soupeř zahrál vedlejší variantu, která sice není dobrá, ale není lehké přijít na správné pokračování. Já jsem na něj bohužel nepřišel a soupeř mě později úplně zničil. Prohra mě velmi mrzela, protože jsem se pečlivě připravoval a věřil si. Po partii jsem měl spolu Kubou Vojtou motivační rozhovor s GM Sergejem Movsesjanem, poradil nám, jak takové situace zvládat a jak najít chuť a motivaci do dalších partií. Moc děkuji! Rada zřejmě padla na úrodnou půdu a já se cítil v dalších kole lépe a podařil se mi změnit trochu pasivní způsob vedení partií z první části turnaje.

Foto: Slovenský šachový svaz

V 5. kole jsem hrál s Zemachem Nadavem z Izraele (1997). V partii jsem obětoval pěšce, ale později jsem ho získal zpět a stál trochu lépe. Sice jsem získal soupeřova jezdce, ale to už mi soupeř vyměnil mého posledního pěšce a hráli jsme koncovku věž a střelec proti věži. Kdyby soupeř bránil tuto koncovku dobře, zremizoval by, ale mě se povedlo zahnat krále na poslední řadu a více než sto tahovou a šestihodinovou partii se mi povedlo vyhrát. Tady si myslím, že jsem měl navrch i fyzicky, soupeř působil ke konci hodně unaveně.

V 6. kole jsem hrál s Polákem Oskarem Oglazou (FM 2367). Soupeř partii zahrál dobře, naopak já udělal jednu chybu, a hned bylo po partii. Sice jsem se dobře bránil, ale prohře jsem už zabránit nedokázal.

V 7. kole mě čekalo první (a poslední) české derby s Adamem Frankem (2043). Hned v zahájení jsme vyměnili všechny lehké figury, ale potom jsem obětoval pěšce za opěrný bod pro mojí věž. Když už jsem měl všechny figury dobře postavené, zahájil jsem útok na soupeřova krále. Bohužel jsem žádný mat nenašel a musel jsem přejít do koncovky, jinak bych sám dostal mat. V koncovce jsem měl dámu proti dvěma věžím a ukázal jsem, že dvě věže nemusí být vždy lepší, než dáma, jak je vidět dále v ukázce.

Jakub Kůsa – Adam Frank, Mistrovství Evropy mládeže, Bratislava 2019

Černý posledním tahem vzal pěšce na a4 a pohrozil matem, jak má bílý pokračovat?

1.Vxh5+ (Kdyby zahrál 1. Vc7+ tak černý odpoví Kh6 a žádný mat se nekoná a bílý bude muset krýt hrozby černého) Dxh5 (1…gxh5?? 2.Vxc7+ Kh8 3. De8 mat) 2. Vxh5+ gxh5 3. g3 Vf8 4. De7+ Kg8 5. Dg5+ Kf7 6. Dxh5+

O pár tahů později už jsem stál na výhru, partii jsem zakončil stylově: matem

1.De6! V2a3 2. f4+ Kh5 3. Dg8 Kh6 4. f5 Kh5 5. Dg6 mat, 1:0

Foto: Jiří Šťastný

V 8. kole jsem hrál s Denissem Andrijashkinem z Estonska (1862). Soupeřovi se v turnaji dařilo, takže jsem věděl, že mě nečeká nic lehkého.  Zahájení jsem zvládl dobře a stál jsem hned na výhru, ale silné pokračování jsem nenašel a dostal jsem se jen do lepší koncovky nestejnobarevných střelců, která skončila remízou, škoda!

V 9. kole jsem hrál se Slovincem Lukou Vaupotem (1989). Soupeře jsem překvapil vedlejší variantou ve Francouzské obraně a získal jsem prostorovou výhodu. Soupeř se pokoušel získat protihru na mého oslabeného krále, ale ztratil pěšce a později i kvalitu a materiální výhodu jsem přetavil v poslední výhru v turnaji.

Foto: Jiří Šťastný

Celkově jsem získal 6 bodů a skončil na slušném 25. místě. Turnaj hodnotím velmi pozitivně a budu na něj vždy rád vzpomínat. Hra mě velmi bavila a užil jsem si každý den mistrovství. Volný čas jsem většinou trávil s tréninkovou skupinou Lukáše Vlasáka a se skupinou spoluhráčů a kamarádů z plzeňského kraje. Také jsem poznal nové kamarády a získal cenné zkušenosti, které jsou pro mě velmi motivující, a rád bych je zúročil během dalších turnajů. Moc děkuji všem, kteří mi umožnili zúčastnit se tohoto turnaje a podporovali mě. Nerad bych na někoho zapomněl, ale rád bych ocenil podporu trenéra FM Lukáše Vlasáka, dále setkání a rady GM Sergeje Movsesjana, IM Michala Konopky a IM Petra Piska. Děkuji! 🙂