Šachový svaz České republiky Belaya Ladya, druhá část
Od poslední zmínky o turnaji družstev v Ruské Soči uběhly tři týdny. Turnaj skončil 10. 6., ale byla by jistě škoda omezit se jen na toto konstatování. Pojďme na něj zavzpomínat z pohledu šachového, a tak trochu i návštěvnického.
Z obou dvou pohledů se jedná o odměnu pro účastníky. Všechny ruské týmy si svou účast musely vybojovat v náročné kvalifikaci. Ve finále mají hrazené ubytování a stravu. Závěrečný turnaj s mezinárodní účastí se již několik let koná v letovisku Dagomys na pobřeží Černého moře. Název pochází ze slova čerkeského původu a znamená chladné místo. Pojmenování je odvozené od zvláštního klimatu, které má na svědomí chladný vzduch proudící údolím od pohoří Kavkaz. Díky němu je klima na pobřeží, kde se stejnojmenná říčka vlévá do Černého moře, mnohem příjemnější, ne tak horké jako v okolí. Na konci 19. století zde skoupil pozemky car Mikuláš II. Vybudoval na nich statek, jehož budovy daly základ dnešnímu městu Dagomys, které je součástí Velkého Soči. Účastníci jsou ubytovaní ve stejnojmenném čtyřhvězdičkovém hotelu.
Šachový našinec nemá příliš mnoho příležitostí utkat se s tolika ruskými hráči širokého kvalitativního rozptylu na turnajích na západ od hranice mezi EU a postsovětskými státy. Kvalita je pochopitelně různá. Často se jedná o krok do neznáma, protože Elo ruských dětí bývá podhodnocené. Specialitou je čtvrtá šachovnice. Tradičně ji musí hrát povinná dívka v družstvu. Náhradníci zde nehrají, tým je čtyřčlenný. Nejsilnější hráčkou na čtvrté šachovnici ve startovní listině byla WFM Nasyrova Ekaterina (zahrála si s ní i naše Johanka Hrbková) s FIDE Elem 2148. Jedná se o aktuální mistryni Ruska do 15 let … V družstvu vítěze ze Sankt Petěrburgu hrála dívka s Elem 1297. V turnaji si ale uhrála výkon mnohem vyšší (1451), i když vhledem k umístění svého celku asi lehké soupeře neměla. Troufnu si tedy říct, že jakékoli děvče od nás si na tomto turnaji zahraje s opravdu dobrými soupeřkami.
Bílá věž je turnajem, který přivádí na jedno místo, dějiště finále, vítěze jednotlivých administrativních oblastí v rámci celé Ruské federace. Finále v Soči předchází třístupňová kvalifikace. Soutěž tedy začíná na úrovni škol, přes okresy až po místní finále. V posledním kole kvalifikace hrálo pořád ještě 1151 družstev (to obnáší 4604 hráčů), která si svou účast musela vybojovat v předchozích úrovních. V Rusku je 78 regionů … Sečtením všech postupových soutěží lze dojít snadno k číslu 50 000 hráčů a hráček. Do Dagomysu jsou pak přizvány i zahraniční týmy. Podle ideálních představ organizátorů vítězové národních soutěží. Je pro ně tedy velkým zklamáním zjištění, že takovýto souboj o turnaj probíhá jen v zemích sovětského vlivu, respektive spíše v těch postsovětských. Obrovskou prestiž má třeba v Arménii, Mongolsku, ale i v Estonsku či Bělorusku. Dále od hranic Ruského impéria je tato tendence klesající. O to větší touha je na straně organizátorů přivést právě z těchto zemí kvalitní účastníky. Výsledková listina bývá ovšem poměrně výmluvná. Většina z těchto zemí dělá kompars ruským družstvům. V průběhu turnaje se konala také konference Šachy do škol a mezinárodní utkání Rusko-Indie. I toto utkání bylo pro mnoho účastníků velkým zážitkem, vzhledem k hvězdnému obsazení v každém z týmů.
V loňském roce se náš školní tým pohyboval povětšinu času v druhé třetině průběžného pořadí a také tomu odpovídali naši soupeři. Všichni přijeli zpoza Uralu. Ten z posledního kola to do Soči měl několikanásobně dál než my. Let z Kamčatské oblasti trvá více než 11 hodin. Díky letošnímu vydařenému začátku, kdy jsme se pohybovali dlouho v první desítce, naši soupeři byli s jedinou výjimkou z evropské části Ruska. Až dvě po sobě jdoucí prohry v sedmém a osmém kole nás poslaly o mnoho pater níže. Celá soutěž se hraje olympijským systémem a rozhoduje každý uhraný půlbod. Pokud bychom v posledním kole uhráli o půl bodu více, posunuli bychom se v celkovém pořadí o deset míst. Alespoň remíza v kole posledním nám tedy přisoudila konečné 46. místo. I když po první polovině turnaje byla naše očekávání mnohem vyšší, jedná se o zlepšení oproti minulému ročníku, kdy nám patřilo konečné 62. místo.
Letošní ročník byl jubilejní 50. Ten první se hrál v létě 1969 a finále se tehdy účastnili žáci 3.–7. ročníků základních nespecializovaných (tedy nesportovních) škol. Vítězové (stali se jimi žáci 56. základní školy v Kišiněvě, Moldavsko) se tehdy měli možnost za odměnu podívat na boj o světový trůn hraný v Moskvě mezi Petrosianem a Spasskym. Dnes je soutěž vymezena věkem, nejstarší hráči nesměli dovršit 14 let před 1. 1. 2019. Vítězný tým by si měl, stejně jako loni, za odměnu zahrát velký mezinárodní turnaj v Moskvě.
Závěrem zbývá již jen dodat, že náklady na ubytování a stravu zaplatil pořadatel. S úhradou za letenky pro naše děti pomohl ŠSČR spolu s Městskou částí Praha 2. Díky mezivládní dohodě jsme víza do Ruska obdrželi bez poplatku. Náklady na účast tedy nebyly díky těmto skutečnostem nikterak přehnaně vysoké. Za toto platí vše jmenovaným velké díky od dětí, kterým se na turnaji líbilo a podle jejich vyjádření se jednalo o jeden z jejich největších šachových zážitků.
Stránky v ruštině s podrobnými reportážemi i z jednotlivých krajských kvalifikací naleznete na následujících stránkách http://ruchess.ru/championship/detail/2019/belaya_ladya_2019/
Podrobné výsledky pak zde: http://chess-results.com/tnr445831.aspx?lan=5&art=0&rd=9
Přemysl Hrbek
ZŠ u svatého Štěpána
