Šachový svaz České republiky Audi ze Španělska nemáme, anebo Denis Bobrakov na X Open Internacional de Ajedrez Semana Santa A
O Velikonocích probíhá v Česku i okolo hodně šachových akcí nejen pro mladé hráče. Přes utkání lokálního významu až po Turnaj šachových nadějí ve Frýdku-Místku, případně grenke chess v německém Karlsruhe, kam jedou ti výkonnější a(nebo) ambicióznější. Volba openu s průměrným ELO 2118 ve dalekém Španělsku pro osmileté dítě tak může připadat poněkud extravagantní.
Turnaje X Open Internacional de Ajedrez Semana Santa jsme si všimli v kalendáři FIDE již kolem Vánoc. Časově i logisticky nám přišel velmi vhod. Hrálo 1. až 6. dubna v univerzitním městečku Sant Vicent del Raspeig u letoviska Alicante. Dalo se to zvládnout jen s malou dotací vzácného pracovního volna a zároveň ve znamení mořského klimatu, sluníčka a pomerančů, což kvitoval především doprovod (autorka tohoto článku). Další výhodou byl přímý letecký spoj z Prahy.
Hlavním důvodem volby ale byla startovní listina skupiny A. Už v lednu čítala cca 100 hráčů, mezi nejvýše nasazenými byli například legendární GM Vasyl Ivančuk nebo nejmladší velmistr světa GM Abhimanyu Mishra, nechyběli ani FM (WIM) Bodhana Sivanandan, argentinský prodigy IM Faustino Oro, anebo teprve jedenáctiletý IM Roman Shogdzhiev. Na grenke chess sice byla ještě slávnější jména, zde ale šlo o skutečný open bez omezení věku ani výkonnosti, tedy prostředí, kde se na jednu startovní listinu s těmito hráči mohl zapsat nejen aspirující IM, ale v podstatě kdokoliv. Ostatně propozice k tomu běžného smrtelníka přímo vybízely, když byly vypsané ceny ve výkonnostních i věkových kategoriích. Pro Denise tak smyslem cesty nebylo „vidět hvězdy zblízka“, nýbrž si symbolicky vyzkoušet, jaké to je být součástí velkého mezinárodního šachového světa – nikoliv jako divák, ale jako účastník se vším všudy.
Denis vlevo v žlutém tričku se přišel podívat, jak to vypadá na předních šachovnicích. V popředí Vasil Ivanchuk.
Na startovní listině figuroval Denis úplně na konci, přičemž už i mezi hráči kategorie U10 se průběžně hlásili šachisté s ratingy přes 2000. Vyjmenujme například CM Sarbartha Maniho, světovou ratingovou jedničku v kategorii, nebo úřadujícího mistra Evropy CM Lucase Protopopescua. Několik měsíců jsme tak pobaveně sledovali, jak startovní listina roste a Denis klesá čím dál níž. I když Oro a Shogdzhiev se nakonec odhlásili, pořád tu bylo s kým hrát. Nechybělo tradiční rodinné hecování, že by měl Déňa aspoň potvrdit své nasazení, a kdyby se na tak silné pole necítil, je tu možnost přesunout se do hratelnější skupiny B. Denis si po publikaci dubnového ela přilepšil a startoval ve skupině A čtvrtý od konce, 516. z 520 přihlášených.
Organizace
Hrálo se tempem 90 minut + 30 sekund na tah na 9 kol během 6 dní, tedy i se třemi dvojkoly. Dopoledne se hřálo od 10. a odpoledne, tedy po siestě, až od 17. hodiny. Pořadatele nabízeli velkorysý počet bye za půl bodu až do 7. kola včetně. Původní plán byl proto poměrně rozvolněný: využít bye jen jak to půjde a vyhnout se úmorným dvojkolům, udělat si i celodenní výlet a pojmout celou akci hlavně jako zážitek, klimatické lázně a zdroj několika kvalitních partií k rozboru.
Turnaj probíhal v moderní sportovní hale na okraji města, venku vedle hrací místnosti bylo možné koupit základní občerstvení, byly k dispozici šachovnice k rozboru pro šachisty, ostatní mohli obdivovat horskou scenérii. V sále platil přísný zákaz elektroniky. Přes původní obavy probíhala kontrola více než 700 hráčů obou skupin svižně a bylo znát, že organizátoři mají dlouholeté zkušenosti. Doprovod do sálu nesměl ani před začátkem kol (až na výjimky rodičů pozvaných dětských hvězd). Déňa jakožto nejmladší účastník skupiny (jediný ročník 2017) si tak od prvního dne musel poradit úplně sám. Zvládl to výborně i přes jazykovou nevybavenost svou a části rozhodčích.
Vpravo malá fronta do úschovny elektroniky, vlevo stánek s kávou
Sem už doprovod nesmí. Pohled na vstup do haly z tribuny
Průběh turnaje
Do turnaje Denis nastupoval natěšený na silné soupeře. Ti přišli hned v prvních dvou kolech a náležitě ho vyškolili. Ať vás nemate ELO soupeře cca 1900 v 2.kole, v nejlepších letech měl ten pan přes 2200. Ve třetím kole pak dostal Denis jako poslední lichý hráč volno, takže jsme místo další lekce vyrazili na procházku městem, zmrzlinu a k moři.
Volné kolo sice přineslo bod, ale nikoli úlevu. Ve čtvrtém a pátém kole už Denis narazil na soupeře, kteří si svůj bod v tomto poli skutečně vybojovali. Obě kola se opět nepovedla, teď už částečně vlastním přičiněním. Škoda zejména velmi slibně rozehrané partie v 4.kole, kde Denis tak dlouho počítal nějakou taktiku, že se přepočítal, přehlédl hrozbu a zkušený soupeř (také svého času kolem 2300) ho potrestal.
Další den bylo na programu jediné odpolední kolo a podle původního plánu jsme ho měli vynechat a vyrazit do zábavního parku. Denis ale prohlásil, že lepší zábavu, než si znovu někomu prohrát neuznává. Nezbylo tedy než vzít zavděk aspoň výletem na místní hrad Santa Barbara a na městskou pláž. Právě tam, na Platja del Postiguet, se zrodilo přátelství Denise s desetiletým šachistou Michaelem Mortensenem (2132) z Norska. Ten hrál též skupinu A, ovšem kvůli své výkonnosti v jiné části tabulky. Zatímco se kluci šplouchali ve studeném moři, házeli míčkem a procvičovali angličtinu, my jsme s panem Mortensenem probrali snad všechno možné, od dětského šachu v obou zemích až po kariérní změny, AI a literaturu.
Odpoledne nastoupil Denis k 6. kolu odpočatý a vyvětraný. Po zhruba čtyřech hodinách sledování žlutého flíčku v tričku Oázy někde v dálce už začalo být povzbudivé i to, že stále ještě hraje. Dohrával po deváté večer jako jeden z posledních a přišel úplně zdevastovaný. Celou dobu stál minimálně na remízu, hrál velmi solidně, ale po čtyřech hodinách a v časovce pokazil remízovou koncovku. Věděl, co má dělat, a přesto se impulzivně rozhodl jinak. Po třetí nule za sebou a celkově páté už to realizační tým konečně viděl na přestávku, ale Denis byl neoblomný. Byl naštvaný sám na sebe a podepsat žádost o bye odmítl.
Další ráno na tribuně jsem zase krátila čas na tribuně sledováním dění na prvních šachovnicích. Nebylo to příjemné čekání. Kolem byla ta správná šachová atmosféra, mluvilo se všemi jazyky, pobíhaly s partiáři děti, jejichž rodiče je zapsali do béčka, zatímco náš šachista někde v dálce sváděl další těžký boj… Připravovali jsme Denise na možnost, že v tomhle turnaji neudělá ani bod. Dosud nesl porážky sportovně. Ráno znovu potvrdil, že chce hrát. A stejně mi to vrtalo hlavou: nepřehnali jsme to? Nevyhodí mu další prohra pojistky?
Jak by to dopadlo, už se nedozvíme. Možná se Déňa poučil z vlastních chyb. Možná konečně dostal hratelnější soupeře. Možná prostě jen přišla Velikonoční neděle a s ní malé vzkříšení. Každopádně právě ten den uhrál ze dvou kol 1,5 bodu. V dopoledním kole bílými našel pěknou kombinaci, po níž následoval matový útok. Tím definitivně zhatil plán pořídit si po turnaji Audi, jelikož potřebné čtyři nuly za sebou už neměl. Za dobrý výsledek považujeme i odpolední remízu černými. Denis měl lepší pozici, ale byl po náročném dni unavený a nebyl si jistý pokračováním, takže nabídku remízy přijal. Navíc si pak se soupeřem zvládli partii i společně rozebrat, přestože neměli žádný společný jazyk.
V posledním kole už bylo hodně omluvenek, neomluvených absencí i rychlých remíz. Denisův soupeř ale evidentně nespěchal na letiště ani na rodinný velikonoční oběd. Partie s několika nečekanými zvraty trvala opět přes čtyři hodiny a skončila zas v Denisův neprospěch. Jeho celkově pozitivní dojem z turnaje už to ale nezkazilo.
Dohrává se poslední kolo. Vlevo dole v červené bundě je ředitelka a duše akce Patricia Claros Aguilar
Uhraných 1,5 bodu z 8 odehraných kol, performance 1704 a +2 ELO body není něco, kvůli čemu bychom doma v Praze otevírali šampaňské. Rozhodně to ale není výsledek, za který se má Denis stydět. V náročných podmínkách potvrdil svou aktuální výkonnost proti zkušeným soupeřům, z nichž i ten nejslabší měl o 156 ELO bodů vyšší rating. Nikdo mu nic nedal zadarmo a všechny partie rozhodovala jeho vlastní forma a šachová síla.
Není to typ soutěže, kam bychom Denise v této fázi šachového vývoje zapsali pětkrát za sezonu. Nicméně jako zkouška limitů — mladého hráče i rodičovských — posloužil výborně. Z Alicante si Denis nepřivezl jen materiál k dalšímu šachovému růstu, ale i spoustu vzpomínek, nové kamarádství a chuť se nadále zlepšovat.
Kateřina Bobrakova
Komentář Denise
Do Španělska jsem jel s maminkou a taťka mi pomáhal s přípravou a rozbory na dálku. Ve Španělsku jsem ještě nebyl, a překvapilo mě, jak tam bylo teplo a kolik tam bylo palem. Byl jsem rád, že můžeme chodit na pláž a hrát si tam z dětmi.
V turnaji hrála spousta hráčů ze všech možných zemí, dospělých i dětí. Chtěl jsem zkusit hrát s těžšími soupeři, a to se naplnilo. Navíc se mi několik partií opravdu povedlo. Mému nejmladšímu soupeři bylo 17 let a nejstaršímu asi 60 a všichni nakonec byli ze Španělska. Už mám zkušenosti ze zahraničních turnajů, ale tady jsem to měl těžký. Hlavně proto, že jsem byl v sále sám, neznal jsem vůbec nikoho a ani pořádně neumím anglicky. Navíc v hrací místnosti bylo moc teplo. Jinak jsem se rád chodil dívat, jak si vedou další hráči, a to i v turnaji B. Bavilo mě tady hrát.
Do haly svítilo sluníčko a reklamní plachty tak současně sloužily jako mobilní stínění
K rozboru jsem si vybral partii z posledního kola. Soupeřem byl španělský senior s ELO 1933. V partii bylo hodně zajímavých taktických zápletek.
Odkazy:
