Šachový svaz České republiky Alexandr Skalský o Openu Skalica
Ve dnech 23. – 30. se v prostorech krásného hotelu sv. Ludmily ve Skalici uskutečnil druhý ročník Skalica Openu. Součástí celého šachového festivalu byl také uzavřený velmistrovský turnaj, „B“ Open a také doprovodný rapid a blitz turnaj. Hlavní Open měl opět velice kvalitní zastoupení, z 65 hrajících hráčů bylo hned 32 titulovaných, což je celá polovina startovního pole. Já byl s elem 2236 22. nasazený a během turnaje se mi podařilo si zahrát rovnou se 3 velmistry, 1 mezinárodním mistrem a 1 fide mistrem, bohužel však ne zrovna s nejlepší bilancí…
Celý můj turnaj by se dal shrnout jedním slovem, a to slovem houpačka. A to nejen výsledkově, ale i výkonově, protože většina mých výkonů byla opravdu jako den a noc. Všechna lichá kola, kdy jsem hrál jako papírový favorit, navíc ještě bílými barvami, se mi podařilo dotáhnout do vítězného konce. Ne vždy s ukázkovou realizací, obzvlášť ve 3.kole jsem měl chvílemi sám na mále, avšak pořád to byly dle mého pohledu poměrně dobře sehrané partie. Problém pro mě však nastal černými barvami, kdy jsem během 4 kol nedokázal uhrát se silnějším hráčem ani jedinou remízu, ať už jsem byl sebeblíže.
První z těchto mých proher nastala ve 2. kole s teprve 13letým Indem, který se posléze stal i samotným vítězem openu. Paradoxně právě v naší společné partii měl možná nejvíce namále z celého turnaje. Po oboustranně netradičním pojetí grünfeldovy indické vznikla velmi ostrá pozice, kde jsem bohužel v klíčový moment předčasně ukončil propočet určité varianty a tím se připravil dost možná i o celý bod. V následné vzájemné časové tísni mi pak už soupeř nedal šanci a partii bez větších obtíží vyhrál.
Další moje prohra přišla s 2. nasazeným Jergušem Pecháčem, kdy po jeho chytrém prohození tahů v zahájení jsem se dostal do typu pozice, co mi zrovna moc nevyhovoval a šlo to rychle poznat. Moje snaha o aktivitu se střetla s velmi přesným a rychlým propočtem ze strany soupeře a partie netrvala příliš dlouho. Podobný průběh měla i další prohra s velmistrem Mikulášem Maníkem, kdy z důvodu velké podobnosti našich zahájení jsem si přichystal jinou variantu, abych nehrál „jeho zahájení“. Soupeř mi však odbočil také a já bohužel nedokázal adekvátně reagovat a jeho útoku jsem již nebyl nijak schopný čelit. Moje poslední prohra přišla v 8. kole, a to s panem velmistrem Jánem Plachetkou. Asi by se nedalo říct, že tato partie za mě byla dobrá, bílý brzo získal určitou převahu, kterou jsem mu vůbec dávat nemusel, na druhou stranu jsem byl poměrně přesvědčený, že nebudu mít problém tuto pozici udržet. Jenomže i přes obecně slabou hru černými barvami na celém turnaji, teď jsem si vybral svůj suverénně nejhorší moment. Doposud se mi jakžtakž dařilo vyhýbat hrubým chybám, ale to jsem si tady vybral hned trojnásob. Nejprve bílý v pozici různopolných střelců s dámami, kde má malou ale trvalou výhodu, zahraje nepřesnost, po které má černý jednoduchou remízu pomocí oběti střelce za pěšce. Tuto oběť jsem hned viděl, měl jsem však 6 minut na hodinách a říkám si, že teď všechen čas investuju do propočítání a ujišťování, jestli oběť opravdu vychází. To byla první velká chyba, absolutní podcenění situace, že „čas už nebude potřeba“. Naneštěstí pro mě, soupeř se nechtěl smířit s remízou a poměrně brzy zahrál tah, po kterém místo dobrání figury vytvořil hrozbu, se kterou jsem vůbec nepočítal. Obecně tento pokus byl extrémně riskantní a černý měl několik jednoduchých cest, jak partii minimálně zremizovat, ba naopak by bílý musel být tím, kdo by hledal věčný šach. Avšak já díky mému skvělému časovému rozhodnutí a pomalému propočtu jsem nebyl schopný si vybrat alespoň jednu z jednoduchých remizových cest a zahrál jsem hrubou chybu, co vede do připrohrané pozice. Ale i přes tohle všechno partie stále pokračuje a kdybych se dostal do 40. tahu, tak s největší pravděpodobností by pozice černého měla být stále udržitelná. Náročná, ale ne prohraná. Já však, aby toho nebylo málo, tak jsem dokončil své trio hrubých chyb a primitivně jsem si nalezl do vynuceného asi 4 tahového matu, což byla dokonalá tečka za posledních 10 minut partie. Tímto okamžikem pro mě taky trochu smolně skončil turnaj, jelikož posledního kola jsem se již nemohl zúčastnit a nemohl si trochu vylepšit dojem z pokažené poslední partie.
Celkově jsem tedy udělal 4/8 s performance 2228, což sice není až tak zlé, ale mohlo to být mnohem lepší, výkon na to určitě byl. Škoda je ať už promarněná šance ve 2.kole s pozdějším vítězem turnaje nebo absolutní zkrat na konci posledního kola. Když bych zkusil vypíchnout pozitiva, tak asi snaha o bojovnost, která mi většinou schází (což se taky projevilo na 8 rezultativních výsledcích) nebo určitý pokrok v realizaci převahy, výhradně s papírově slabšími soupeři.
Na závěr chci ještě jednou moc poděkovat šachovému svazu za finanční podporu na tomto i ostatních letních turnajích.
Alexandr Skalský