Norway Chess za polovinou

Zhruba tuctý (nikoli však tuctový!) ročník Norway Chess Festival je právě za polovinou. Sestává z patrně nejsilnějšího šachového turnaje současnosti (tentokrát prvních pět a sedmý podle ela), jeho hyperkorektní dámské obdoby (pět Asiatek plus Anna Muzychuk bojují o stejný budget jako jejich mužské protějšky), dvou štědře dotovaných openů, každého zhruba o stovce hráčů s první cenou toho lepšího ve výši necelých sta tisíce korun, a blicáku. V něm dlouho vedl domácí, přímo stavangerský borec Kvaløy (všechna jména uvádím podle jejich podoby na webu pořadatele, jež se může zejména u skandinávské diakritiky lišit od oficiální podoby FIDE), jehož až v 9. kole porazil a v konečném zúčtování o půlku předstihl indický mladík Chakravarty. Českou vlaječku jsem u všech turnajů hledal marně, byť jsem našel i nigérijského borce s vypovídajícím křestním jménem Magnus.

Carlsen – Gukesh (foto: web pořadatele)

Nás budou nadále zajímat jen zavřené turnaje a ukázky omezíme na ten mužský. Oba se hrají kuriózním tempem: dvě hodiny na prvních čtyřicet tahů a teprve potom přídavek deseti (!) sekund na tah (jestli s povinným zápisem, tak bych všem doporučil nejdříve absolvovat kurz těsnopisu). Ještě kurióznější je hodnocení výsledku: dobře, 3 body za výhru, 0 za prohru a 1 za remízu jsou už v jiných sportech obvyklé. Méně to, že při remíze si hráči sotva stačí odskočit a pak si zahrají tzv. armageddon se shodnými barvami, kde má bílý 10 minut a povinnost zvítězit proti protivníkově 7 minutám. I tady se přidává až po čtyřicátém tahu, a to rovná vteřina za tah! Vítěz (při remíze černý) za tato muka obdrží dodatečný půlbod. Při těchto nápadech působí zákaz nabízet remízu před 30. tahem až tak nějak fádně. Tímto kuriózním způsobem máme po pátém kole v obou turnajích následující pořadí:

Magnus Carlsen

Fabiano Caruana

Hikaru Nakamura

Arjun Erigaisi

Wei Yi

Gukesh Dommaraju

9,5

8,0

6,5

6,0

5,5

Humpy Koneru

Anna Muzychuk

Ju Wenjun

Vaishali Rameshbabu

Lei Tingjie

Sara Khadem

8,5

6,5

V dalších pěti kolech si hráči dají odvety s opačnými barvami. Osobně očekávám posun mistra světa, který hrál hned první kolo s Carlsenem (partie elové jedničky v domácím prostředí proti mistru světa měla mimořádný náboj!) a zahájil i kvůli tomu malou rošádou. Trošku to přivolala oficiální pozvánka, která ne zcela férově lákala pohledem na jejich výsledek na jednom z předešlých ročníků (kdy byl Gukesh ještě dítě). Carlsen přesto vypadal na pozápasovém interview nespokojeně, stěžoval si, že už pátý tah byl mimo svoji teorii a bílými bojoval o vyrovnání (1.d4 Jf6 2.Jc3 d5 3.Sf4 c5 4.e3 Sg4 5.Se2). Partie se lámala kolem 40. tahu, když oba v remizové koncovce vsadili na proměnu pěšce, kde Carlsen měl figuru víc a Gukesh právo začít šachovat jako první. K věčnému šachu stačilo zhoršit postavení bílého koně. To by Gukesh samozřejmě za normálních okolností viděl, ale s nedostatkem času pohořel. Nechci snižovat Carlsenův brilantní výkon, ale hlavní příčinou prohry tedy vlastně bylo Gukeshovo váhání nad „jasnými tahy“: V pozici na diagramu ztratil na svůj 41. tah zhruba polovinu ze svých pěti minut a po tom dalším už měl jen pouhou minutu do konce, což nemohlo dobře dopadnout. „S mladými do koncovky“ se tedy tentokrát osvědčilo…

Podobný tragikomický časový příběh se odehrál i v další parii prvního kola. Bílý Fabiano Caruana zahájil svoje účinkování v tomto antiremízovém turnaji výměnnou slovanskou proti Hikaru Nakamurovi a karma byla neúprosná. Brzy po 40. tahu skončil Caruana na půlminutě na pohled v tupé remízové koncovce. Nakamura (s půlhodinou více), věren staré ruské zásadě „ně spěšiť“, neudělal rovných třicet tahů téměř nic a počkal si, až Caruana skočí jezdcem na kraj šachovnice. Kromě toho, že takovou věc z principu neděláme, recept na remízu byl zdánlivě prostý: hlídat králem slabiny na e3 a g3, střelcem bod vniku b5 a koně měnit na e4. Další odpor byl marný:

I třetí partie prvního kola (Wei – Erigaisi) byla nejzajímavější v koncovce, asi jako taková pocta Magnusi Carlsenovi.

Wei – Erigaisi, 29…Kxf7

Bílý měl něco přes 20 minut, na nic nečekal a sebral… střelce na b4! Následně postavil pevnost, jejíž marné obléhání černý vzdal po nějakých dvaceti tazích, když v pozici na diagramu sebral na f2 s remízou. Bílý měl stále něco přes dvacet minut – inu, znalost koncovek neškodí!

Wei – Erigaisi, 51.Sd4

Mistr světa se ve druhém kole stále sžíval s novým hracím systémem. Kolem 15. tahu měl už o hodinu a čtvrt minut horší čas než jeho soupeř a krajan, což vyústilo v hrubku v tahu 26. Erigaisi mu tento „favour“ vrátil stylově v tahu 40. Koncovka s krycím názvem „kůň je pěkná bestie“ se ještě několikrát přelila z výhry bílého do remízy a zpět.

Odkazy:

Pavel Čech

Článek publikován 3. 6. 2025 v rubrice Aktuality na hlavní stránce.