Šachový svaz České republiky Tereza Rodshtein a Martina Kořenová: Ohlédnutí za ME žen
Přinášíme rozhovor s českými šachistkami Terezou Rodshtein a Martinou Kořenovou, které se zúčastnily letošního Mistrovství Evropy žen na Rhodu. V rozhovoru se ohlížejí za svým výkonem, přibližují průběh turnaje i osobní zkušenosti a nechybí ani pohled do zákulisí jejich příprav a každodenního režimu.
WGM TEREZA RODSHTEIN
Zdroj: https://ewcc2025.com/
S jakým očekáváním jste na turnaj jela? Dopadl turnaj podle očekávání?
Vlastně jsem si jen chtěla zahrát silný turnaj a užít si jej. Doufala jsem v ratingový zisk a nějaký pěkný skalp a vlastně se mi všechno povedlo. Turnaj hodnotím jako velmi úspěšný i přes některé slabší momenty.
Byla nějaká partie, nebo moment v partii, se kterou jste byla obzvlášť spokojená?
Pocit euforie jsem zažila po vítězství nad Stefanovou. Nejen, že se mi povedlo porazit bývalou mistryni světa, ale partie byla z mé strany velmi povedená a zakončená efektivním nastavením dámy. Zajímavé bylo, že už ve třetím kole jsem mohla taky obětovat dámu s matem, ale viděla jsem jinou výhru a dál nehledala. Dost mě to mrzelo, i když to jinak byla dobrá partie. A pak se mi to povedlo se Stefanovou! Navíc i v dalších dvou výhrách jsem nechala stát dámu, což je až neuvěřitelné.
Vůči nasazení jste si polepšila a předvedla výborný výkon. Co podle Vás rozhodovalo o úspěchu – příprava, fyzička, štěstí?
Od každého něco . Nevyhly se mi ani slabší momenty, ale v konečném důsledku hrály věci v můj prospěch.
Jak jste během turnaje zvládala psychickou stránku – napětí, únavu, tlak? Pomáhá Vám něco konkrétního udržet klid?
Když jsem se po 7. kole dostala na průběžné 21. místo, začala jsem si uvědomovat, že bych mohla pomýšlet i na umístění v cenách. Navíc jsem zrovna dostala hratelnou soupeřku, kterou jsem na svém poslední ME (Praha, 2022) porazila. To určitě nebyl správný mindset a navíc tady jsem opravdu do té přípravy spadla. Bílými to není takový problém, člověk si může dovolit nějakou tu nepřesnost, ale černými jsem se snažila hrát principiálně, ale velmi rychle se to obrátilo proti mně. Po té prohře jsem cítila velkou fyzickou únavu. Do té doby jsem vycházela pěšky 4x denně 12 pater bez problémů a najednou jsem došla do šestého a odpadla jsem. Bylo neuvěřitelné, jak to bylo až hmatatelné. Po večeři se navíc přidaly žaludeční problémy. Úplně jsem odpadla a vím, že tuhle část turnaje jsem nezvládla.
Vzpomínáte si na nějaký moment, kdy se lámal průběh celého turnaje?
Předposlední kolo bylo určitě zásadní pro celkový dojem z turnaje. Hrozila mi třetí prohra v řadě a od toho by se odprošťovalo těžko. Šla jsem proto opravdu na partii s tím, že budu hrát v klidu, byla jsem přece jen černá a chtěla jsem prostě „zastavit krvácení“. A to se mi vůbec nepovedlo, strašně jsem si u té partie nadávala prakticky od druhého tahu, ale nešlo mi přiznat chybu a zařadit zpátečku. Soupeřka pak zahrála jeden tah „na jistotu“, přehlédla mezitah a najednou se z její vyhrané pozice stala prohraná. Tady jsem měla víc štěstí než rozumu a k poslední partii už jsem šla opravdu „vyklidněná“.
Vnímáte rozdíl v tom, jak se Vám hraje proti silnějším soupeřkám oproti těm papírově slabším? Hrajete s větším klidem nebo naopak cítíte větší zodpovědnost?
Mívám obavy z teoretických příprav silnějších soupeřek. Jakmile přežiju zahájení, vím, že se dá hrát s každým. Navíc s tou výhodou, že nemusím mít ambice pozici lámat, což je příjemné. Mně ale nevadí hrát ani se slabšími soupeři, protože na výhru hraji ráda a zároveň je tam obvykle těch šancí více i z něčeho nepříjemného vybruslit.
Jak jste se na turnaj připravovala předem – šachově i mentálně?
Neměla jsem žádnou speciální přípravu.
Jak vypadal Váš typický den během turnaje? Dávala jste větší prioritu přípravě nebo odpočinku?
Mé dny byly velmi jednoduché. Snídaně, příprava, oběd, příprava, odpočinek, partie, procházka, večeře, film/kniha a spánek.
Jak jste strávila volný den?
Do volného dne se mi dařilo, proto jsem nechtěla nic zásadního měnit na denním režimu, jen tam bylo méně šachu a o něco více aktivního i pasivního odpočinku.
Měla jste čas prozkoumat ostrov? Co vás na Rhodu nejvíc zaujalo?
Soustředila jsem se jen na turnaj.
WIM MARTINA KOŘENOVÁ
Zdroj: https://ewcc2025.com/
S jakým očekáváním jste na turnaj jela? Dopadl turnaj podle očekávání?
Nejela jsem s žádným šachovým očekáváním, jen s mimošachovým. Chtěla jsem se podívat na Rhodos, kde jsme jako rodina trávili před šesti lety dovolenou, chtěla jsem vidět spoustu šachových kamarádek a chtěla jsem zažít šachový turnaj od začátku do konce, ne jako na olympiádě, kde to pro mě skončilo šestým kolem.
Byla nějaká partie, nebo moment v partii, se kterou jste byla obzvlášť spokojená?
Cením si vydřené remízy s IM Oliwiou Kiolbasou. Po dvou dlouhých náročných partiích, cestování a zdravotních problémech jsem sama ze sebe byla doslova v šoku. Nejvíc rozjařená a pobavená jsem ale byla po partii se srbskou velmistryní Irinou Chelushkinou. To jsem si řekla, že za zážitek, kdy velmistryně uteče kvůli prohře se mnou ze sálu, stál celý turnaj za to.
Vůči nasazení jste si polepšila a předvedla výborný výkon. Co podle Vás rozhodovalo o úspěchu – příprava, fyzička, štěstí?
Svůj výkon nepovažuji za výborný, ale solidní. V čem jsem se od olympiády výrazně posunula, bylo řešení studií. Omezila jsem hraní na internetu a raději si stavěla pozice na šachovnici. Několik hodin denně jsem je řešila.
Vzpomínáte si na nějaký moment, kdy se lámal průběh celého turnaje?
Před šestým kolem jsem se necítila psychicky vůbec dobře. Řekla bych tomu „olympijský syndrom“. Měla jsem strach, že se to pokazí stejně jako na olympiádě. A pokazilo. Tentokrát ale jen mým nastavením. A když bylo po šestém kole, tak to ze mě spadlo, a hrálo se dál. Řekla jsem si „Co se mělo stát, stalo se.“
Jak jste během turnaje zvládala psychickou stránku – napětí, únavu, tlak? Pomáhá Vám něco konkrétního udržet klid?
Nezvládla jsem spánek, opět. Na olympiádě v Moskvě, před třiceti lety, jsem před posledním kolem nespala vůbec, tady jsem dvakrát spala jednu hodinu. Moje hlava je tak nastavená pracovat, že ji neumím vypnout. Poslouchám jen četbu v rozhlase, nic jiného zvláštního nedělám. Před partiemi jsem si ani na chvíli neodpočinula, nešlo to, spíš jsem spěchala do hracího sálu, kde bylo i tepleji a povídala si s ostatními. Jednou jsem přišla první a sledovala jsem, jak se všichni rozhodčí společně fotí.
Vnímáte rozdíl v tom, jak se Vám hraje proti silnějším soupeřkám oproti těm papírově slabším? Hrajete s větším klidem nebo naopak cítíte větší zodpovědnost?
Nemám ráda ani moc silné soupeřky, ani moc slabé. Spíš než síla na mě působí sympatie. Jedna taková partie se nepovedla mně (Zhukova) a druhá se nepovedla mé soupeřce (Cheluskina). Tak se to vyrovnalo.
Nastal moment v turnaji, kdy jste musela překonat nějaký vnitřní blok? Jak se vám to podařilo?
Určitě poslední partie. Podle výsledku by byl turnaj považován za neúspěšný nebo úspěšný. Spala jsem jen jednu až dvě hodiny. Cítila jsem se po celou dobu turnaje ve formě, ale ujíždělo mi hlavně zahájení. V poslední partii jsem si musela věřit, že zahájení stavím dobře, zatímco oběť figury ujela mé soupeřce. Emoce hrály velkou roli, soupeřka byla mladá a ambiciózní. Neklesla jsem na mysli, proto jsem vyhrála.
Jak jste se na turnaj připravovala předem – šachově i mentálně?
Spíš šachově. Neměla jsem žádného osobního trenéra, ale každý den jsem řešila úlohy. Snažila jsem se nezabřednout k hraní na internetu, na kterém jsem byla od covidu závislá.
Máte nějaký rituál nebo zvyk před partií?
Jako Gabriela Soukalová, ale neumím to tak profesionálně – nalíčit se, ustrojit se a navonět se.
Jak vypadal Váš typický den během turnaje? Dávala jste větší prioritu přípravě nebo odpočinku?
Po probuzení knížka nebo četba z rozhlasu, snídaně v 8 hodin, procházka, příprava, oběd, příprava, hraní, procházka, relax a před usnutím knížka a rozhlas. Kdy to jde, využít každé příležitosti při jídle, procházce nebo před partií bavit se s kde kým – německy, anglicky, rusky, polsky, slovensky a česky.
Jak jste strávila volný den?
Brzy ráno jsme vyrazily s Gundulou Heinatz do Rhodu. Od hotelu se běžel maratón, tak nejezdily autobusy, ale zase bylo historické centrum prázdné a dalo se krásně fotit. Trochu jsme zmokly, ale celkově mě to hodně příjemně naladilo do druhé půlky turnaje. Gundula mi vyprávěla, jak profesionálně trénuje a hraje a já si od té doby vůbec nepřipadám stará. Gundula je o šest let starší. Hrála na první šachovnici za Drážďany, kde jsem já v sedmnácti v bundeslize začínala.
Měla jste čas prozkoumat ostrov? Co vás na Rhodu nejvíc zaujalo?
Ostrov jsem už znala, ale z druhé strany, kde je Lindos. Nemohla jsem se vynadívat na Egejské moře, Středozemní moře je mnohem klidnější. Počasí se měnilo každou hodinu.
Zažila jste na Rhodu nějakou vtipnou nebo nečekanou situaci mimo šachy?
Jazykově jsem byla velmi popletená. Říkala jsem na jídle twelve funfzehn (číslo pokoje 1215), jednou jsem chtěla apple juice, jednou Apfelsaft. Paní číšnice se mě zvědavě zeptala, odkud jsem, já, že z Prahy, a jí to stejně moc neřeklo. Číšníci byli z Albánie, Prahu neznali. Vtipné bylo shledání s jedním německým trenérem, který mě chtěl před třiceti lety za ženu, i když mě osobně vůbec neznal. Vysvětlil mi proč. Po sjednocení Německa měli východní Němci horší vyhlídky na ženění než Němci na západě, a tak se museli ohlížet po ženách z východní Evropy. Odmítla jsem tenkrát dům, chtěla jsem ho ze žertu u moře:-).
Děkujeme Tereze a Martině za otevřený rozhovor a přejeme hodně štěstí do dalších turnajů!
Redakce Ženského šachu
