Šachový svaz České republiky Z problémového šachu
Problémový šach – historie a současnost
Počátkem 19. století bylo skládání šachových problémů na postupu především v Německu a Anglii. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se dostane i k nám. Za zakladatele českého úlohářství považujeme Antonína Königa, uměleckého malíře, který jako redaktor šachové rubriky v Rodinné kronice při otiskování skladeb uveřejnil základní teze tvorby úloh.
Podařilo se mu vzbudit zájem většího okruhu zájemců, z nichž nejvýznamnější byl Jan Dobruský. Tak se už v r. 1869 konal první autorský turnaj Světozoru, který přinesl další oživení. Tento počátek českého úlohářství je neodmyslitelně spojen se vznikem české školy. Königova slova o uměleckosti šachového problému rozvinul článek v Kobrově Příruční knize šachovní a hlavně pak výklad Josefa Pospíšila v Českých úlohách šachových (1887, 320 skladeb).
Vzájemné propojení problémistů existovalo pomocí šachových rubrik v časopisech (Humoristické listy, Zlatá Praha, Beseda, Špalíček). Pražští úloháři se setkávali v Českém spolku šachovním (1884), kde všechny vůdčí osobnosti byly zároveň problémisty. Od roku 1896 vycházely České listy šachové, které svou rozsáhlou problémovou stránkou získaly další ctitele a autory.
Tak už roku 1907 vycházejí Šachové úlohy – sbírka úloh J. Dobruského, poté následují v r. 1909 Pospíšilovy České melodie a o rok později Šachové úlohy (J. Kotrče a K. Traxlera). Česká škola úlohová se stala uznávaným pojmem a patří od té doby k několika pilířům světového úlohářství.
První pokus o vytvoření stálé organizace problémistů podnikl Václav Tuzar v r. 1898. Chtěl na sjezdu šachistů vyzvat k založení samostatného spolku, avšak ten se neuskutečnil, a tak byli problémisté vyzváni, aby vstoupili do Českého spolku šachového v Praze. Mnozí tak učinili, spolek vypsal dvě soutěže, ale prakticky se nic nezměnilo.
Takový stav trval do roku 1918, kdy nastupující generace především zásluhou Miroslava Havla a Emila Palkosky přivedla českou školu k největšímu rozkvětu. Sdružování problémistů probíhalo podle vztahu ostatních k těmto osobnostem. Havlovi přátelé se scházeli v kavárně Union, Palkoskovi stoupenci měli schůzky v Národnim domě na Smíchově. Problémisté se nijak organizačně nespojovali, spíše si svou tvorbou konkurovali.
Občasné oživení přinášely vypisované skladatelské soutěže a vydávání problémových knih. V tomto ohledu zcela ojedinělá byla činnost Miroslava Soukupa, který během druhé světové války vydával bibliografický výběr skladeb několika skladatelů včetně soupisu české šachové literatury.
Teprve po osvobození v r. 1945 se objevily nové možnosti. Z iniciativy Miroslava Soukupa vzniklo Sdružení československých skladatelů a řešitelů, jehož předsedou se stal Miroslav Havel. Sdruženi vydalo v r. 1946 čtyři sborníky Šachového umění. Z obsahu je nejzajímavější článek Ilji Mikana o dalším rozvoji české školy její aplikací na směry propagované v zahraničí.
Změnou režimu v r. 1948 bylo sdružení nuceno pod politickým tlakem vstoupit do Československého šachového svazu, který byl začleněn do sportu. Stalo se tak v r. 1951 po prohlášení Vladimíra Pachmana o sjednocení šachového hnuti.
Šachový skladatel Vladimír Pachman se také stal prvním předsedou nově vytvořené komise problémového šachu. Dalšími předsedy byli šachoví skladatelé Artur Mandler (1952 – 1954), Břetislav Soukup-Bardon (1955 – 1957) a znovu Vladimír Pachman (1958 – 1964). Do čela komise se r. 1964 dostal nejvýznamnější představitel slovenského kompozičního šachu Bedrich Formánek. Díky svým odborným znalostem a diplomatickým schopnostem dovedl se svým přehledem a zkušenostmi využít všech možností té doby ku prospěchu celého problémového šachu v tuzemsku i v zahraničí při Stálé komisi FIDE pro kompoziční šach (PCCC). Pořádala se mistrovství ve skladbě, vydávala se alba československých skladeb a šachové bulletiny, konala se mistrovství v řešení.
Z českých problémistů se nejvíce aktivně projevoval Ilja Mikan. Řídil problémovou rubriku v Československém šachu a několika dalších časopisech. Využil tehdejších možností, zapsal mnoho šachistů do závodního klubu Kotva a mohl tak pro ně vydávat publikace. Vydal sám celou Galerii československých skladatelů o 13 svazcích, všechny Havlovy skladby v Českých granátech 2 a svoje skladby v knize Dobrodružství 64 polí.
V roce 1976 byly v tehdejším federativním Československu vytvořeny na základě parity dvě samostatné komise problémového šachu (česká a slovenská), které byly podřízeny národním svazům. Českým představitelem šachových skladatelů a řešitelů se tehdy stal Jaroslav Brada, jenž svým rozhledem a osobními vlastnostmi velmi napomohl udržení patřičné odborné úrovně českého problémového šachu včetně jeho nezbytné propagace. Jeho nejvýraznějším činem se stalo vydávání Šachové skladby (od r. 1984), v němž po jeho smrti pokračují od r. 2001 čeští problémisté z mladší generace.
Jaroslav Brada řídil českou problémovou komisi do roku 1993, kdy se vzdal předsednictví, aby se mohl soustředit na vydávání Šachové skladby. Jeho nástupcem se stal v dubnu r. 1993 Jiří Jelínek, jenž je předsedou Sdružení šachových problémistů (SŠP), které bylo posléze začleněno do struktury Šachového svazu České republiky. SŠP je rovněž členem World Federation for Chess Composition (WFCC), kde má svého stálého delegáta.
SŠP každoročně pořádá národní mistrovství v řešení šachových skladeb s mezinárodní účastí. Dále se čeští řešitelé se zúčastňují mistrovství světa a Evropy v řešení šachových skladeb, každoročně pořádaná WFCC většinou v některé z evropských zemí. Skladatelé se zúčastňují různých mezinárodních skladatelských soutěží.
SŠP vydává svůj odborný časopis Šachovou skladbu a propaguje kompoziční šach i na stránkách Československého šachu v rámci Šachového umění a rubriky Studie. Čeští problémisté (např. Vladislav Buňka, Josef Burda, Michal Dragoun, Alexander Fica, Jiří Jelínek, Pavel Kameník, Václav Kotěšovec, Zdeněk Libiš, Josef Maršálek, Jaroslav Polášek, Luděk Sedlák, Ivan Skoba, Lubomír Ursta, Miloslav Vanka, Emil Vlasák a další) jsou aktivní jako skladatelé i řešitelé a mnozí z nich se věnují i publikační odborné činnosti zaměřené na kompoziční šach.
O kompozičním a řešitelském šachu lze nalézt více podrobností na stránkách SŠP: http://problem64.beda.cz/uvod.htm. Spoustu zajímavých informací o kompozičním šachu zejména ze světa obsahují stránky: http://kotesovec.cz/
Tématice zaměřené na řešitelský šach se věnují části pořadů V šachu v České televizi:
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10111941499-v-sachu/208471290520017/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10111941499-v-sachu/218471290210002/
Zájemci o řešitelský a kompoziční šach, případně o odběr časopisu Šachová skladba, se mohou přihlásit na adrese: jjelinek@atlas.cz nebo problem64@wo.cz.
Závěrem tři diagramy k samostatnému řešení, z nichž první je studií s výzvou „bílý na tahu remizuje (=)“ a další dva představují přímotažky. V první „bílý na tahu dá mat 2. tahem (#2)“, ve druhé „bílý na tahu dá mat 3. tahem (#3)“. Nápovědou budiž, že řešení studie bratrů Saryčovových je založena na známém Rétiho bojovém manévru na dvou frontách, u Moravcovy dvojtažky (se dvěma řešeními, i když fakticky jen s jedním) je nutno před bílým úvodníkem brát v potaz poslední tah černého (retrográdní analýza). Poslední skladbu – Benkovu trojtažku (s malým duálem) – nedokázal do 30 minut vyřešit ani Bobby Fischer – a co vy? Pokud snad některé řešení neobjevíte, lze se obrátit na e-mail výše uvedený. Každý zájemce o řešitelský šach je vítán na českém mistrovství v řešení, o němž se lze dovědět na stránkách Šachového umění a na webu ŠSČR. Jde o dvoudenní soutěž, která se koná o posledním srpnovém víkendu obvykle v Praze, případně v červenci v Pardubicích v rámci šachového festivalu Czech Open. V r. 2022 se pořádá o víkendu od 27. do 28. srpna.
Jiří Jelínek
